Naše děti se v rouškách dusí, nedostatek kyslíku způsobuje únavu, malátnost, dýchavičnost, nevolnost až zvracení. Při dlouhodobém nošení může vést k zničení imunity. Jaký život čeká děti, které jsou na jeho samotném startu nuceny
poslouchat nesmyslná nařízení?
Je mi smutno a trapně, když vidím v autobusu maminku s rouškou na ústech sklánějící se k miminku v kočárku! Jak zapůsobí na emocionální vývoj dítěte nedostatek kontaktu, chybějící úsměv. Čtyřletá dcera mého synovce také nosí roušku, pokud je s obrázky, nedělá jí to prý problém. Opravdu chceme, aby si naše děti a děti našich dětí zvykaly na to, že je to tak normální?
Rozzlobené matky a otcové se v neděli snažili pod okny Ministerstva zdravotnictví a pod ochranou sochy národního buditele Františka.Palackého (a někdy pěkně hlasitě, neb nás tam bylo určitě dvakrát více než mediálně přiznaných čtyři sta) dát najevo, co si o tom myslí.
Kam až může zajít vládní šikana ve školách, jsme se dozvěděli z úst nejpovolanějších – od paní učitelky Pavly: „Vaši učitelé čekají na váš názor, nemohou rozhodovat za nezletilé, ale musí poslouchat nařízení Ministerstva zdravotnictví a školství, ale nemají právo je vymáhat. O svých dětech stále ještě rozhodujete vy!“ Chce to kus občanské odvahy a rozhodnutí, že naše zdraví a zdraví našich dětí je pouze v našich rukou. Co mě vyděsilo nejvíc bylo upozornění, že nejhorší není napomínání a buzerace ze strany dospělých (možná jsou sami vyděšení a bojí se nejen mediální plandemie, ale také, že by přišli o práci), ale rozmáhající se udavačství mezi dětmi. Kam spěje společnost, kde si zfanatizovaní spolužáci mezi sebou řeší minulé konflikty oznámením, že ten či ta, mají špatně nasazenou roušku, nebo že si ji sundávají? Škola základ života? Co nás čeká od této covidové generace, vychovávané k udavačství, přetvářce a vzájemné nesnášenlivosti nějakým plukovníkem bez bezpečnostní prověrky?
Počátek genocidy židovského obyvatelstva vypadal stejně, kdo si dobrovolně nepřišil žlutou hvězdu na kabát, mohl se snadno stát obětí bdělých sousedů, těch „slušných lidí“, co přece jenom dbali na „dodržování nařízení“. Připomíná vám to něco?
Na negativní dopady upozorňují pedagogové domažlického Gymnázia J.Š.Baara, kde kvůli nošení ochranných prostředků již několikrát zasahoval lékař. Pedagogové napsali otevřený dopis o škodlivosti nošení roušek adresovaný přímo ministrům zdravotnictví a školství. O tom, zda nějakou odpověď vůbec dostanou , lze pochybovat. Z jejich dopisu si dovolím ocitovat:
„Osobně jsme měli možnost ověřit, že dlouhodobé nošení roušek komplikuje vyučovací proces na straně učitelů i žáků (zhoršení srozumitelnosti způsobující možnost mylného výkladu informací, nemožnost odezírat při výuce cizích jazyků artikulaci učitele kvůli správné výslovnost). Navíc vzhledem k často nesprávné manipulaci s rouškami se snižuje efektivita jejich použití.
Za zdaleka největší problém však považujeme vysokou koncentraci CO2 ve vdechovaném vzduchu pod rouškou. Vyhláška č. 20/2012 sb. stanovuje limit koncentrace CO2 ve vnitřním vzduchu na 1500 ppm. Pokusným měřením při laboratorních pracích jsme společně se studenty pod rouškou opakovaně naměřili hodnoty vysoce přesahující 50 000 ppm, přičemž uváděná bezpečná hranice neohrožující zdraví je 5 000 ppm. V přiložené tabulce uvádíme možné zdravotní důsledky zvýšené koncentrace CO2.
Účinky CO2 na lidský organismus, zdroj www.enectiva.cz
Koncentrace (ppm) – účinky
1000-2000 nastávají příznaky únavy a snižování koncentrace
2000-5000 nastávají možné bolesti hlavy
5000 maximální bezpečná koncentrace bez zdravotních rizik
Nad 5000 nevolnost a zvýšený tep
Nad 15000 dýchací potíže
Nad 40000 možná ztráta vědomí
Vzdělávací proces vyžaduje soustředění a mozkovou činnost, která bez dostatečného přísunu kyslíku není fyziologicky možná, proto i hodnocení výkonu žáku je znevýhodňující. Pomineme-li možná zdravotní rizika, prohlašujeme, že za těchto podmínek nemůžeme s plnou zodpovědností ručit za výsledky vzdělání žáků.“
Dopis podepsaný pedagogy tohoto gymnázia odešel 24. září 2020 – ještě podotýkám, že okres Domažlice je jedním z regionů s nejmenším šířením nákazy.
Zdá se, že jediná odpověď těch, kdo rozhodují o budoucnosti našich dětí, bude uzavření středních škol, které je na spadnutí. O kvalitách tzv. „distanční výuky“ by se dalo také s úspěchem pochybovat. Někdo má štěstí a rodiče, kteří mají čas a dokážou svým dětem vysvětlit, že opisováním a drobnými podvody sice mohou oklamat své vzdálené učitele, ale ty proflákané měsíce budou jednou těžko dohánět. Nebo už to snad nebude potřeba? Kdo si tu přeje nevzdělanou a poslušnou generaci, která bude slepě následovat ta všechna omezující nařízení vlády, která to přece s námi myslí „tak dobře“!
V sobotu k nám naštvaným hovořili lidé všech profesí, lékařky, zdravotní sestra, učitelka, podnikatel, zastupitel i pár statečných lidí se známou tváří – zpěváci Dan Landa(3 dcery), Daniel Hůlka (i on má malou dcerku),Klaudius Kryšpín – bubeník Pražského výběru, Libor Matejčik z Motorbandu. Z pódia zaznívaly hlavně výzvy, abychom se nenechali rozdělit na dva tábory – rouškařů a popíračů, ale spojili se do jednoho velkého srdce bijícího pro naše děti.
