Smích na úvod jednání

Nevím zda se to stává jenom mě nebo i Vám, ale pokaždé když začnu jednání tak se druhá strana začne usmívat a nechci ani vědět, co si vlastně myslí v danou chvíli.

Možná je to tím, že nabízím to co nabízím, tj. psí pisoáry, ale nejen je. Určitě prvotní šok na městech je ten co nám to tady začal nabízet. Na druhou stranu po 5ti minutách jednání se už neusmívají nebo aspoň uznávají argumenty typu:

- kde se vlastně pes může vyčůrat

- kde jsou plochy pro psy

- apodobně.

Ale každé jednání mě utvrzuje, že to co začne úsměvem a přiznávám si že i myšlenkou protihráče, co jeto zase za kravinu, tak nakonec vznikne velice zajímavá debata o tom co dané město pro pejskaře dělá a jak jsou pejskaři hrozní v pohledu, že nesbírají a co by město mmohlo udělat kdyby mělo více finančních kapacit. Při 100% úklidu samotných majitelů by se řádově na malém městě do 10tis obyvatel dalo uštřit za zbytečný úklid až 3milióny za rok a to představuje až 5 plně vybavených psích výběhů - to podotýkám, že je to jen za jeden rok.

Co kdyby si všichni pejskaři dali předsevzetí do nového roku, že budou poctivě sbírat po svém miláčkovi a uštřili naše společné peníze, které by se dali investovat i do jiných věcí prospěšných a zábavných pro ně.

Vrátím se ještě k argumentům jak omezit psa aby neznačil všude na procházce - je to stejné jak naučíte psa aby neznačil doma a hygienu vykonával až venku, akorát se to rozšíří i na venkovní prostředí. Jsou místa kde může a kde by měl být absolutní stop stav (např.: dětská hřiště, pískoviště, okrasné zahrady, skalky, auta, motorky apod.). Je přeci po ceste spoustu jiných věci kde svou značku zanechat může (např.: kameny, stromy, psioár, apod.) nebo nám to tolik nevadí.

Přeji rozhodně všem do nového roku jen to krásné a spousty čistých ploch ve svém okolí.