Samozřejmě je to každého osobní cesta, nicméně je zlé, když se člověk uzavře do nějaké škatulky a dívá se na svět prizmatem její myšlenkové cenzury. Existují kultury, učení a náboženství starší, než je křesťanství. A křesťanství z nich hlavní myšlenky beztak přejalo. A nakonec člověk zjistí, že všechny ty nauky vlastně říkají víceméně totéž. To jenom pár vyčůránků v minulosti přišlo na to, že lidi se dají bezvadně zmanipulovat a poštvat proti sobě, když si ty věci člověk trošku poupraví, sepíše pár nových zákonů – a konflikty, z nichž lze dlouhodobě bohatě profitovat, jsou na světě. Ostatně toto se používá dodnes. Kdokoli, kdo chce ředit dobro (láska, pravda... je to všechno vlastně jeden celek) nějakým "ale" (typu "budete spasen, ale pouze s námi"), už je mimo. Hodně štěstí všem.

Ano, je to složité... S čakrami , energiemi a se vším.... Studuju různé nauky a ezoteriku od 90.let, tak o tom něco málo vím. ...Ale jen tak marginálně: čakrami se nikdo ani ve východních naukách moc nezabývá, důležité je meditovat, žít slušně, následovat gurua nebo Šivu či Buddhu, jejich učení... Pokud se přikládá jakýsi význam čakrám, tak nejvíc "třetímu oku", ale opravdu nepříliš. Indie i buddhismus kladou důraz hlavně na důkladné, zanícené plnění příkazů mistrů, sledování jejich cesty, pokoře, poslušnosti, vytrvalosti.

Než jsem se v těchto věcech takříkajíc usadil, studoval jsem všechna dostupná učení (začal jsem budhismem), a nakonec jsem přišel na to, že hlavního gurua musí najít člověk především v sobě samém. Tím guruem je jeho intuice, které je potřeba umět naslouchat a řídit se jí. Problém je však v tom, že značná část lidí (víceméně jsem k nim také určitý čas patřil) ji postupně během svého dětství, dospívání a posléze i v dospělosti úplně ztratila a začala se přizpůsobovat požadavkům konformní společnosti, která ze všeho nejvíce nesnáší svobodomyslné jedince.

Dostat se zpátky ke své intuici a moci se na ni plně spolehnout je však velmi těžké, neboť je nutné a nezbytné se nejprve pracně, bolestně a trpělivě zbavit všech předchozích naučených vzorců chování a odstranit je jako mohutné nánosy bahna, kterým je zaneseno naše nitro, naše pravé Já.

Nelze to provést v řádu týdnů ani měsíců, trvá to i několik let, ale i pak musí zůstat člověk bdělý a obezřetný, aby byl imunní vůči různým vnějším tlakům a pokušením a opět nezačal zabředat do bahna pseudoiluzí a různých předsudků.

Avšak většinou má již natolik vypěstovanou sebedisciplínu, že krok zpět je již téměř nemožný.

Hlavním v jeho životě je pak být vždy a za každých okolností tím, kým opravdu JE, mít jako hlavní priority lásku, pravdu, vnitřní mír - tedy být vyrovnán sám se sebou - pokoru a úctu k sobě i jiným.