Testováním zlomeny poslední zbytky hrdosti národa slovenského

   Na Slovensku existuje rádio, které o sobě tvrdí, že jako jediné má kuráž. Je to hlavně proto, že hraje pouze rockovou muziku. O rockových interpretech je známo, že jsou značně nekonvenční, nebo až rebelové.

   A totéž platí také o jejich fanoušcích. Někteří z nich jsou otevření rebelové, ať již svým zevnějškem, nebo svými názory. Většina fanoušků tohoto typu hudby však žije normální uspořádaný život, avšak ve svém nitru přece jen nosí určitou míru nekonvenčnosti.

   Na zmíněném rockovém rádiu pořádají jeho redaktoři každý týden něco extrémní, jako nezbytnou dávku adrenalinu, recese a humoru, potřebnou pro život rockera. Létají letadly, skáčou padáky, řídí obrněná vozidla, zdolávají hory, soutěží s profesionálními hasiči a podobně. No a dne 5.6. 2021 se zúčastnili Banskobystrického maratonu.

   Po čase jsem se ale zase na jiném rádiu dozvěděl, že od všech účastníků Banskobystrického maratonu se vyžadoval test na covid, starší ne více než tři dny. Účast redaktorů rockového rádia na akci za takovýchto podmínek proto lze vnímat jako ztrátu tváře. Pokud je totiž někdo rocker, a tedy do určité míry rebel, pokud pracuje v rádiu, které se hrdí že má kuráž, takový člověk se přece nesklání jako poslušný lokaj před každým požadavkem ustavičného nesmyslného testování. Skutečný rocker by to ignoroval! A přesně to měli udělat redaktoři zmíněného rádia a takovýmto způsobem to měli prezentovat svým posluchačům.

   A totéž platí také o všech ostatních účastnících zmíněného akce. Každý z nich totiž musel vyplnit přihlášku, kde byly uvedeny podmínky závodů a mezi nimi také podmínka testování. Pokud by měli tito lidé trochu hrdosti, napsali by do přihlášky, že se závodu chtějí zúčastnit, ale bez testování. A kdyby tak učinila většina zájemců, závody by se i tak uskutečnily a testovat by se nemuselo.

   Vždyť přece tato akce nebyla ničím existenčním! Nebylo to přece jako v práci, kde lidi nutí do testování, a kdo se nechce podrobit, musí práci opustit! Zde si přece bylo možné dovolit vyjádřit svůj nesouhlas a svůj odpor vůči zvrhlosti ustavičného testování, konaného zejména proto, aby si někdo dobře vydělal. Vždyť přece Banskobystrický maratón se konal v době, kdy v slovenských nemocnicích leželo již jen kolem 340 pacientů na covid a pandemie každým dnem ustupuje. A ustupuje tak rapidně, že každému kdo není úplně slepý musí být jasné, že jde o ústup samovolný a spontánní, stejně jako během minulého léta, protože v našich zeměpisných šířkách covid přes léto samovolně ustupuje, až se téměř ztrácí. Jeho příchod je opětovně očekáván až na podzim.

   Pandemie přes léto ustupuje sama! Nejde vůbec o výsledek testování za šílené peníze tak, jak se domnívají politici.

   Tím samozřejmě nemá být řečeno, že určitá rozumná a umírněná opatření nejsou zapotřebí. Ale žel, právě umírněnost a rozumnost dosud chyběla většině z nich. Pro úzkou skupinu podnikatelů, spřízněných s politickou špičkou, se staly tato opatření vynikajícím prostředkem pro vlastní obohacení. Právě toto obohacování, spojené se sáním státu je hlavním smyslem většiny z nich. Národ je ustavičně testován a ponižován, protože vláda trpí utkvělou představou, že to tak má být, a vládě blízcí "šikovní lidé" na tom výborně vydělávají.

   A právě proto a jedině proto je za stavu spontánně a samovolně vždy přes léto ustupující pandemie, jako obludný relikt z dob vrcholu pandemie, pořadateli Banskobystrického maratónu vyžadován nesmyslný test proti covidu, ne starší než tři dny.

   A národ, otupěn ustavičným testováním, bez špetky elementární lidské hrdosti, která jakoby byla z jeho osobnosti a z jeho mozku vydlabána testováním, tento až na samé dno pokořený národ se již není schopen vzbouřit ani tam, kde by ho to nic nestálo. Kde by na něj neměly existenční dosah žádné sankce za odmítání testování.

   Lidé sundají hlavy, dávají se testovat a neuvědomují si, že svým odporem a nesouhlasem by si byli schopni vynutit, aby se netestovalo. Kdyby například většina zaujala takový postoj k Banskobystrickém maratónu, uskutečnil by se i bez testování. Ale na takový odpor se nezmohli ani rockeři a rebelové! Také oni se podobně jako všichni, bez špetky hrdosti sklonili před nesmyslností, aby si mohli zaběhat.

   Řeknu vám upřímně, mně osobně by to zato nestálo, protože kde není hrdosti, kde není elementární lidské důstojnosti a žádné síly k odporu vůči nesmyslnosti, tam zůstává jen poslušné lokajství. Tam zůstává jen zastrašená a zlomená osobnost, se kterou se dá dle libosti manipulovat právě prostřednictvím jejího strachu a obav.

   A zdá se, že právě takový mentální stav populace je žádoucím druhotným produktem ustavičného testování, kterým byla v lidech pomalu a systematicky lámaná jejich důstojnost a hrdost. Až z ní nakonec již téměř nic nezůstalo. Lidé si již nechají líbit jménem pandemie cokoliv a bez jakéhokoliv náznaku odporu.

   Rozhlas například informoval o tom, že je velký zájem o prázdninové dětské letní tábory. Ale také zde se vyžaduje testování, přičemž jeden PCR test stojí kolem 50 Eur. To by však výrazným způsobem navýšilo výdaje rodičů, a mnozí z nich by si kvůli tomu nemohli dovolit letní tábory pro své děti. Proto vznikl požadavek, aby testy hradil stát. Jeden z provozovatelů dětských táborů se však veřejně v rozhlase vyjádřil, že vzhledem k rapidnímu letnímu ústupu pandemie je to naprosto zbytečná šikana dětí i rodičů, jakož také zcela zbytečné plýtvání finančními prostředky.

   A já jen dodávám, že testování přece jen smysl má. Je jím vynikající a stálý zisk pro všechny prodejce a distributory testů. Pokud se však lidé proti tomu nepostaví, stanou se rukojmími těchto podnikavců. Proto třeba hromadně vyjadřovat svůj nesouhlas ve vztahu k organizátorům různých akcí, i ve vztahu k majitelům různých provozů a služeb.

   Pokud na svém nesouhlasu budeme trvat ustoupí a dají lidem pokoj, protože zákazníky a návštěvníky potřebují. Pokud se ale skloníme před jejich požadavky, a nebudeme mít ani špetky hrdosti a lidské důstojnosti, budou nás stále nesmyslně testovat jako pokusné myši, až do úplného zhloupnutí.

   Zásadní otázkou však zůstává, co má pro koho vyšší cenu. Existuje totiž kategorie lidí, pro které má mnohem vyšší cenu volný a bezproblémový přístup k nejrůznějším druhům konzumního užívání si. Tito lidé jsou ochotni udělat cokoliv, jen aby takový volný přístup ke všemu měli. Obětují tomu i vlastní hrdost, i vlastní lidskou důstojnost.

   Ale naštěstí existuje také jiná kategorie lidí, kteří mnohem více oceňují hodnotu svobodné a hrdé lidské bytosti, která se za kousek masa neplazí jako pes pod nohama svého pána. Která neprodává samu sebe a svou důstojnost za požitky a jejich volnou dostupnost.

   Žel, cílem doby a mocných je vychovávat právě takové lidi. Lidi slepě poslušné nejrůznějším autoritám, neschopné uvědomovat si své nedůstojné a ponižující postavení. Lidé si neuvědomují, že se v tom podobají otrokům. V minulosti byli otroci spoutáni tělesně a dnes jsou masy spoutány duševně. Jsou spoutány mentálně! Lidé jsou spoutáni v samotné podstatě své osobnosti! To, co se v porovnání s minulostí změnilo je jen forma. Zjemnila se a přizpůsobila se moderní době, nicméně samotná podstata zotročení zůstává stále stejná.

   Je otázkou svobodné volby každého z nás, ke které z těchto dvou kategorií chceme patřit a budeme patřit. Jedna z nich však reprezentuje velikost a odvahu svobodného ducha, nespoutaného pozemským prospěchem a pozemskými žádostmi, zatímco druhá reprezentuje konzumní malost a novodobé otroctví.

   O všech těchto skutečnostech zde však není mluveno proto, aby byli lidé dělení do nějakých kategorií a aby byli posuzovaní a odsouzeni. Tento článek vznikl hlavně proto, že stále je možný přestup z jedné kategorie do druhé. Přestup z kategorie lokajů a otroků do kategorie svobodných, hrdých a silných lidí, ačkoli tendencí doby je pravý opak. Tendencí doby je, aby pod neustále sílícím tlakem ponižujících požadavků za každou cenu ztratilo co nejvíce lidí vnitřní i vnější svobodu, a propadlo se do skupiny nesvobodných a poslušných otroků systému bez jakékoliv hrdosti. A dokonce i bez vlastního uvažování.