Četl jsem Trhlinu, Strach i Tmu a Tma na mně zapůsobila nejvíc. Autor si hodně hraje s lidskou fantazií a dost toho nechává na představiviosti čtenáře. Uznavám, že jeho styl je poněkud depresivní, ale je to něco nového. Šťastných konců je v knihách mnohem více, takže jsem za nový pohled celkem vděčný.

Jen odbočím do daleké minulostim kdy jsem se poprvé setkal s faktem, že né vždy zvítězí dobro nad zlem. Klasický western - Velké ticho, kde nechybí kladný hrdina - skvělý pistolník, najatý obyvateli města, které terorizuje banda zločinců. Pistolník se jim hrdě postaví a začne jednoho po druhém likvidovat. Když se blíží velké finále, příběh se poněkud otočí a zlončici zlikvidují všechny klaďase a teror města se ještě utuží. Když jsem to viděl, několik nocí jsem nespal.

Karika dodává úzkost. Pokaždé, když jsem kteroukoliv z jeho tří knih odložil, pocítil jsem úlevu a radost z vlastního života. I to má něco do sebe. Nemluvě o faktu, že některé Karikovi hlášky budou kultovní. Viz barvitý popis, kdy hlavní postava je okolnostmi přinucena amputovat si vlastní nohu, provází sarkastickou poznámkou - "Nebylo to tak strašné, jak jsem si představovoal - bylo to mnohem horší" :-)

Není dobro, není zlo, svět je jen tvé zrcadlo. Osho

Většina západní kultury je postavena na strachu, zlu, temnotě - kriminálky, detektivky, akční trilery, souboje, boje, války, až po béčkové horory a krváky.

Západní člověk miluje strach a negativitu.

Luďku, a východní člověk miluje lásku a pozitivitu? Stačí se podívat na čsfd

Četla jsem Strach i Trhlinu a souhlasím s tím, že Karika nepatří mezi výjimečné talenty. Musím však ocenit originalitu a hledání tajemna v našich reáliích.

Nicméně doporučuji nečíst horory, pokud jste přecitlivělý na temné síly. Autor si vás závěrem namazal na chleba.

Recenzujte raději žánry vám blízké. Bude to mít pro ostatní lepší vypovídající hodnotu.

Ech, Boží služebníku, přečti si Bestii od Marka E. Pochy. Ale bacha, aby ti přitom nerupla cévka, nebo se nekousla pumpa.

Četla jsem Beštii od Dominika Dána, což vypadá podobně. Nejprve jsem se divila, že se autor odvážil udělat vraha z Roma, ale až pak jsem se dočetla, že to bylo podle skutečného případu. Ale i tak v dnešní době je to risk.

Ach jo, vy kdybyste neměl toho Satana, tak byste asi neměl smysl života. A tak...Sláva Satanovi.

Mně se ta forma líbila, dokonce mě lákalo hledat ty webové stránky, i když jsem věděla, že je to 100% smyšlené.

Je plno prózy, kde vypravěč záměrně či neúmyslně čtenáři lže.

Ale je blbost hned dávat rovnítko mezi vypravěčem a autorem. Někdy je to opravdu čistá komerce.