Pohádky nelžou! Bytosti přírody existují!

    Kdo vlastně jsou a kde se skrývají zmiňované přírodní bytosti? Opravdu existují, nebo je to všechno jen výmysl?

   Pokud se podíváme do minulosti, můžeme o nich nalézt zmínky v textech starých Řeků, Římanů, Slovanů a Germánů. Najdeme o nich zmínky v starých bájích, pohádkách a pověstech. V těchto dávných dobách žili totiž lidé v mnohem užším spojení s přírodou, a proto mohli tyto bytosti vidět, vnímat a komunikovat s nimi.

   Absolutně nic v přírodě totiž nefunguje samočinně, jaksi samo od sebe, jak se domníváme. Ve velkém přírodním dění se o každou konkrétní činnost stará nějaký, celkem konkrétní druh přírodních bytostí. O vodstvo se starají víly, rusalky a vodníci. O květiny a rostliny elfové. O horniny a půdu gnómové, a tak dále, a tak dále. Lidé minulých dob je opravdu viděli a jejich pohádky a pověsti čerpají právě z této osobní zkušenosti. Jsou tedy postaveny na zcela reálném základě. Také v současnosti existují lidé, kteří mohou tyto bytosti vidět a vnímat, avšak dnes jsou to už opravdu jenom jednotlivci, zatímco v minulosti to byl jev víceméně všeobecný.

   Dále však existují také bytosti hierarchicky výše stojící, mající na starosti větší přírodní celky, nebo větší přírodní dění. Každé pohoří má svého hlavního bytostného a taktéž i každá řeka. A dokonce i každé vesmírné těleso! Nejvyšší bytostnou Země je Erda, bytostnou Měsíce Luna a bytostným Slunce Apolón. A pokud jdeme ještě dál, existují pak také bytosti živlů. Například bytostný ohně - Řekové ho nazývali Hefaistos, bytostný všech moří - Římané ho nazvali Neptun, bytostný blesků a hromů - známý slovanský Perun a tak dále.

   Na nejvyšším vrcholu celé hierarchické struktury stojí jejich vládce - Řeky nazvaný Zeus a Římany zase Jupiter, bydlící na hoře Olymp. Staří Germáni nazývali zase tuto horu Vallhalou.

   No a dále například je také určitou, zcela konkrétní bytostí zastoupena každá ctnost. Třeba moudrost ztělesňuje Řecka Athena, lásku Afrodita a tak dále.

   Dávné národy tyto bytosti vskutku vnímaly a každý z nich si je pojmenoval jinými, vlastními jmény. A protože v té době to bylo to nejvyšší, co mohli lidé vidět a vnímat, nazvali tyto bytosti prostě bohy. Ve skutečnosti to však nejsou žádní bohové, ale služebníci, v přírodním dění věrně naplňující skutečnou Vůli Páně. Právě díky jejich věrné službě bezchybně funguje celé obrovské stvoření.

   Veškerý nesoulad a disharmonii, které se v současnosti ve stvoření nacházejí, do něj vnesl pouze člověk. A to svojí odtržeností od přírody, a tím současně také ztrátou schopnosti vnímání přírodních bytostí, které mohly a stále ještě jsou schopny vést lidi správným směrem, čili k harmonickému životu v souladu s přírodou.

   Příčinou této tragické a zhoubné lidské odtrženosti je odvrácení se od poznání a respektování skutečné Vůle Páně! Lidé totiž již po staletí kráčejí pouze cestami vlastní vůle, čímž způsobují velké zlo přírodě, ale také sami sobě.

   A pokud se to v dohledné době nezmění, bytostné síly, spravující a ovládající veškeré dění v přírodě nakonec vymažou v mohutném zpětném účinku všeho dosavadního nesprávného jednání lidí svévolný lidský druh z této planety. Zůstat na ní budou moci pouze jednotlivci, ochotni žít v souladu a harmonii s přírodou, a tedy také s bytostmi, které ji spravují. A zároveň v souladu se skutečnou Vůli Páně - v souladu se Zákony Nejvyššího, vládnoucími v tomto stvoření.