O tom, co všechno se skrývá pod povrchem vulgární řeči

   Naši předkové byli ostrými pozorovateli. Nevyznačovali se „učeností“, ani „vysokoškolským vzděláním“, ale jejich moudrost pramenila z jednoduché přirozenosti. Z důvěrného spojení se základními silami přírody a vesmíru.

Z hlubšího prožívání a pozorování života samého. Své znalosti a životní zkušenosti vložili do mnoha pohádek, příběhů a přísloví. Jen si vzpomeňme na jedno z nich, úzce související s naším tématem: ptáka poznáte podle peří a člověka podle řeči.

Ano, lidskou řečí se dostává na povrch skrytá, vnitřní podstata člověka! Řeč a slovní projev proto nelze vnímat jako samostatně stojící jednotku, ale jako vnější projev něčeho, co je skryto hlouběji pod povrchem. Něčeho, co dává počáteční podnět k formování do slovní podoby. A to něco je lidská myšlenka! Skrytý, vnitřní, myšlenkový život každého jednotlivce! Proto pokud chceme mluvit o kultuře řeči a slovního projevu, nemůžeme se nezmínit o kultuře myšlení, protože tyto dvě věci jsou spojeny takovým způsobem, na základě kterého jedna nutně a logicky vyplývá z druhé. Z myšlení a myšlenek povstává řeč, která zase zcela očividně odráží hloubku, hodnotu a kvalitu našeho vnitřního, myšlenkového života, přesně ve smyslu na začátku citovaného přísloví.

Pokud tedy chceme zlepšit kulturu řeči, pokud chceme z našeho života odstranit nevhodné, vulgární a urážlivá slova, je třeba zaměřit pozornost na samotné jádro a vlastní podstatu, ve které všechno tkví a ve které vše projevené vzniká. A sice, na naše myšlení! Neboť ve vědomém důrazu každého jednotlivce jenom na pozitivní a budující vnitřní hodnoty, na čistotu a ušlechtilost jeho myšlení, na jeho celkové zaměření k těm nejvyšším ideálům tkví ozdravění nejen slovního projevu, ale v zásadě téměř všeho!

„Celý vesmír se skrývá v kapce vody!“ Tak říká další stará moudrost. A podobně také zdánlivě malicherný problém kultury řeči skrývá v sobě věci mnohem závažnější, než by se mohlo na první pohled zdát! Věci, s mnohem dalekosáhlejším dopadem na život kolem nás.

Žel, lidé obecně nepovažují problém nízké kultury řeči za něco příliš důležitého. Avšak důsledkem celospolečenského ignorování této zdánlivé maličkosti vznikají situace, které se nás, a to zejména těch citlivějších, dennodenně nepříjemně dotýkají. Nevkusná slova a rozhovory, brutální vulgarismus a demonstrativní neúcta k vysokým a ušlechtilým hodnotám, všechno toto nejsou snad jenom nějaká prázdná slova. Je to zrcadlo naší duše! Odraz skutečného stavu našeho vnitra! Odraz podceňování a zanedbání takové rozhodující síly, jako je síla lidského myšlenkového života.

Lidé si totiž naivně myslí, že se mohou pohrávat ve svých myslích s čímkoli. Ve svém povrchním přístupu k životu však nedovedou, nebo nechtějí pochopit, že všechno, co se zformuje v této jemné a neviditelné úrovni, hledá nakonec cesty k projevení se navenek – k projevení se celkem konkrétnímu a viditelnému. Ať již slovem, nebo činem! Vždyť nakonec absolutně vše, co člověk navenek činí, je ve skutečnosti vždy jenom projekcí naší mysli. Je jejím zhmotněným projevem. Ve skutečnosti jsme tedy jako lidé právě tím, jakým způsobem myslíme a na co myslíme! A to se pak projevuje v naší řeči a v našem chování!

A v této jednoduché zákonitosti je nám ukázán způsob, jak zlepšit náš život. Jak zlepšit a ozdravit absolutně vše, nejenom kulturu našeho slovního projevu. Zlaté pravidlo obecného ozdravění proto zní: „Udržujte krb vašich myšlenek čistý! Tím vybudujete mír a budete šťastní!“

Jiná dávná moudrost zase říká: „Fortis imaginatio generat casum!“ Kdo se intenzívně zabývá něčím ve své mysli, udělá z toho skutečnost!

Cesta k obecnému pokroku je proto velmi jednoduchá a spočívá pouze v určité sebe-disciplíně v myšlení! Stačilo by proto po ní jenom jít. Žel, to je ale pro nás asi to nejtěžší! Tuto cenu za pokrok, která se na první pohled jeví jako velmi nízká a zanedbatelná, nejsme ochotni zaplatit!

A navíc současný svět, který je již na míle vzdálený od původní prostoty a čistoty myšlení, není v přehnané důvěře ve své rozsáhlé rozumové poznání vůbec ochoten připustit, že by snad cesta k obecnému ozdravění života mohla být až takováto prostá!

Současný svět ve svém omezení jenom na materiální nevěří v nic, co přesahuje jeho racionální omezení. Lidstvo bude proto hledat své vlastní „skutečné a reálné“ příčiny současného neblahého stavu téměř ve všech oblastech života, důsledně se pohybujíc pouze na „vědecké bázi“, namísto toho, aby každý jednotlivec sám za sebe přijal plnou odpovědnost za kvalitu vlastního myšlení! Odpovědnost za každou myšlenku, protože myšlenky představují sílu, kterou je možné ničit a devastovat, nebo budovat a pozdvihovat.

Myslení je klíčové! S důrazem na jeho čistotu je možné dosáhnout jak v osobní, tak v komunitním měřítku věcí, o kterých se nám dosud nesnilo. Ano, tajemství vzestupu lidstva je skryto v zachování čistoty a ušlechtilosti myšlení! To znamená, že v tomhle je také skrytá cesta k ozdravění řeči i kultury obecně!

Všechny opravdu velké a převratné věci jsou jednoduché! Ve své jednoduchosti jsou přístupné a srozumitelné všem bez rozdílu! Bez rozdílu společenského postavení, bez rozdílu vzdělání, bez rozdílu rasy, nebo náboženského přesvědčení. Způsob, jak ozdravit život společnosti, jak ozdravit kulturu i naše vyjadřování je tedy nanejvýš jednoduchý a jasný! Stačí jen začít! A nejlépe každý sám od sebe!