Já nevím, jak to myslíte. Mám souseda, který nemá peněz nazbyt, a přesto nesmyslně utrácí. Když mu dojdou peníze, přijde si ke mně půjčit. Vlastně si ze mě udělal bankomat a já teď řeším dilema, jestli mu mám pořád půjčovat nebo to mám utnout. Když mu budu pořád půjčovat, překročí to hranici, kdy bude schopen to splatit a dříve nebo později budu muset odmítnout, jenže už bude tak zvyklý na to, že mu půjčím, že mu tím vlastně uškodím. Nebude lepší to utnout už na začátku? Nebo mám povinnost ho živit, protože mám víc než on, ale hlavně neutrácím za nesmysly jako on? A dokdy přesně ho mám živit? Až do své smrti hladem nebo můžu brzdit dřív?

"Je například nesprávné, že v současném, takzvaném volném tržním systému je lidem umožněno zneužívat jiných jen proto, že oni osobně vlastní více a ti druzí méně."

Ve volném tržním systému nikdo druhého nezneužívá. jsou podnikatelé, kteří podnikají pod hrozbou bankrotu, a poskytují lidem práci a dávají jim za to mzdu. Je to normálně způsobeno tím, že lidé nejsou co do schopností rovnocenní, a tak jedni mají smysl pro podnikání, druzí ne. K tomu, aby podnikatel nikoho nezneužíval by měl působit stát a jeho mocenské struktury a odborová hnutí.

Vy, ale i většina obyvatel ČR vycházíte z marxistických pouček, kdy podnikatel je jediné velké zlo. Pracující vidí podnikatele jako vykořisťovatele, kterému se musí nejrůznějším způsobem ubližovat. Podnikatel vidí takovéto dělníky jako parazity, kteří nechtějí dělat, ale mzdu chtějí.

V normální tradiční kapitalistické společnosti vidí dělníci podnikatele jako toho, kdo jim za práci dá mzdu a oni mohou existovat s rodinou, a podnikatel vidí dělníky jako zásadní podmínku pro dosahování zisku a taky tak se k nim chová.

Správně píšete, že bychom svým bližním měli projevovat lásku. Právě proto nemá v křesťanství karma co dělat. Nejenom způsob, jakým karmu chápou hinduisté a buddhisté, ale již samotný princip karmy představuje zlo.

I když odmítnete princip, jakým je karma chápána v Indii, víra v karmu Vás k tomuto chápání nevyhnutelně vede. Víra v karmu nutí lidi dívat se na utrpení jako na něco oprávněného, co má svůj důležitý smysl. Utrpení bychom měli zabraňovat, měli bychom ho mírnit a trpící těšit. V žádném případě bychom neměli utrpení vnímat jako nějakou "samozřejmou" součást karmy. Nový zákon Bible princip karmy na mnoha místech naprosto jasně odmítá.

Princip kauzality, tedy princip vztahu příčin a následků, svědomí, viny a odpuštění nemá nic společného s karmou.

Pokud se budete držet principu, který sám uvádíte, tedy že nelze "svou vlastní lhostejnost a nevšímavost vůči utrpení jiných zdůvodňovat jejich špatnou karmou", musíte prostě odmítnout karmu jako principiální zlo. Pokud se budete držet této své vlastní teze, ztrácí karma absolutně smysl.