Kristus byl na kříži zavražděn! Nebyla to spása!

   Považuji za nezbytné zmínit se o největším precedentu a rozporu, který obsahuje věrouka téměř všech současných křesťanských církví. Je jím, svým způsobem, obhajování a schvalování vraždy Ježíše.

   Z prostého faktu surové vraždy byl totiž jakýmsi nesprávným myšlenkovým pochodem celkem nelogicky vykonstruovaný akt oběti, kterou bylo nutné provést pro spásu hříšného lidstva.

   Vražda nevinného člověka však byla, je a vždy bude proti lidským zákonům, jakož také proti Zákonům tohoto stvoření. Bez výjimky! Bude vždy proti Vůli Nejvyššího, který kdysi přece zcela jednoznačně prohlásil: Nezabiješ!

   A snad ten, kdo je Zákon sám, snad ten, kdo je Láska, Dobrota a Milosrdenství, ten, kdo je dárcem, ochráncem a udržovatelem života, snad ten by viděl jedinou možnost spásy lidstva v nutnosti surové vraždy vlastního Syna?

   Stvořitelem bylo jasně řečeno: Nezabiješ! Žádná násilná smrt, způsobená rukou jiného člověka, nenese v sobě nic pozitivního. Kdo se tedy ve své povrchnosti a bez vlastního, hlubšího zamyšlení  nad pokřivenými naukami přiklání k vykonstruované teorii o nutné oběti Krista na kříži, ten se jednoduše rouhá do tváře Tvůrci univerza, který je přece Láska, a který by právě z tohoto důvodu nikdy nic podobného nevyžadoval.

   Všichni myslící a především zdravě cítící lidé musí totiž vědět, že Kristus nepřišel na zem proto, aby byl zavražděn na kříži. Vzpamatujme se konečně z tohoto omylu! Vraždou, tedy něčím, stojícím proti Zákonům Nejvyššího, přece nemůže být svět spasen!

   Veškerá spása spočívala a dosud spočívá jen v přinesení Slova Pravdy. V přinesení čisté nauky, která má být pro lidi praktickým návodem, jak žít, myslet, mluvit a jednat. Pokud se jí lidé budou držet, stanou se šťastní již na zemi, a jejich cesta ke štěstí bude pokračovat i dál, po odložení pozemského těla.

   Spása spočívá jedině v našem osobním očištění se od všeho nesprávného a špatného. My sami, svým vlastním úsilím musíme "vybělit svá roucha" a stát se čistými. My sami musíme pevným chtěním k dobru odčinit všechny své předchozí viny. Pouze my sami musíme vyrovnat všechny své účty "až do posledního halíře".

   Ano, určitě že bez milosti Nejvyššího bychom toho nebyli schopni. Avšak tato velká milost spočívala především v přinesení čisté nauky, jako ukazatele jediné správné cesty, kterou se má a musí ubírat naše dobré chtění, pokud opravdu toužíme dospět ke spáse.

   A protože lidstvo vlastním mudrováním ztratilo tuto pravou a přímou cestu ke spáse, z nesmírné milosti Nejvyššího směl přijít na zem jeho Syn a přinést ztracené poznání, ukazující lidem jak správně cítit, myslet, jednat a mluvit, abychom mohli opět kráčet nahoru, směrem ke Světlu. V přinesení Slova Pravdy tedy spočívá jádro a samotná podstata velkého spasitelského díla našeho Páně Ježíše Krista.

   Jelikož ale tehdejší vysocí představitelé židovské církevní obce viděli v jeho osobě "konkurenta", ke kterému chodili s důvěrou celé zástupy, takže se nakonec začali bát o svou moc a vliv nad masami, tito lidé, cítíc se sami ohroženi, hledali a nakonec také našli řešení celého problému, kterým byla fyzická likvidace.

   Zmíněný čin však nebyl Božím plánem! On, který je Láska, přece nezahrnuje do svých plánů vraždu! To je něco zcela absurdního.

   Právě naopak! Tento čin byl vzpourou proti Bohu! Byl snahou navždy umlčet Pravdu, která se v temnotách této země začínala ústy Syna Nejvyššího až příliš nebezpečně šířit.

   Takový je tedy skutkový stav věci bez mylných a účelově pokřivených výkladů. Je opravdu ten nejvyšší čas, abychom ve své povrchnosti a plytkosti myšlení přestali už konečně považovat nelidskou vraždu Syna Božího na kříži za vrcholné dílo spásy. Rouháme se tím Tvůrci, který je Láska.  A zároveň činíme z lidské surovosti a nízkosti, která byla čehosi podobného schopna, ve vlastní pokřivenosti myšlení něco velké. Něco, co podle lidského mínění tvořilo nezbytnou součást "vykoupitelského díla" Vyslance Světla na zemi, co je však zásadní omyl.