Ježíšova smrt nebyla Stvořitelem chtěná! Nemělo k ní dojít!

   Názor: "Kdyby Ježíšova smrt nebyla Stvořitelem chtěná, proč by například prorok Izajáš o ní mluvil již několik století předtím? Vždyť celý Starý Zákon směřuje k smrti na kříži."

   Všechno jsou to předobrazy Krista. Za odpuštění hříchů se přece vždy konala oběť. Vždy musela být prolita krev nějakého zvířete, ale nikdy to nebyla oběť dokonalá. Dokonalou obětí byla až Ježíšova smrt.

   Důkazem správnosti tohoto tvrzení je například také to, že po jeho smrti se roztrhla chrámová opona a odhalil se prostor, ve kterém spočívala přítomnost Páně. Prostor, kde směl vstupovat pouze nejvyšší kněz. Tuto oponu roztrhl sám Stvořitel, aby od nyní měl k němu přístup každý, protože přijal dokonalou smiřující oběť Ježíše Krista. Lidstvo od Stvořitele oddělovala jediná věc, a tou byl hřích. Každý z nás je hříšný. Ale někdo za to zaplatil.“

   Odpověď:

   Žel, všechny tyto argumenty jsou typickou ukázkou nesprávného a pokřiveného pohledu na pozemské poslání a smrt Ježíše Krista.

   V první řadě se zastavme u problematiky krvavé oběti, tak často zmiňované ve Starém Zákoně, kterou lidé těch dob vnímali jako výjimečný akt úcty k Stvořiteli.

   Ježíš však přinesl nové Poselství od Stvořitele a v něm slovy: "Milosrdenství chci a ne oběti", ruší starozákonní institut krvavého obětování.

   Tato krvavá oběť nebyla totiž ve skutečnosti nikdy potřebná. Byla podmíněna jedině tehdejší duchovní zralostí lidstva. V těch dávných dobách, na úsvitu civilizace, to byl totiž vrcholný projev úcty a díků neznámým, vyšším silám, obecně zažitý po celé zemi.

   Prostřednictvím Mojžíše však bylo navázáno skutečné spojení se Stvořitelem. Pokud se ale velký, všemohoucí a neviditelný Bůh chtěl nějakým způsobem přiblížit, v těchto dobách ještě téměř nevědomému lidstvu, musel tak učinit jedině formou, tehdy lidem blízkou.

   Je to něco podobného, jako když chceme mluvit se čtyřletým dítětem. Abychom mu určité věci alespoň trochu přiblížili, musíme se obsahem a formou svoji řeči přizpůsobit dětskému duševnímu obzoru a jeho způsobu chápání světa tak, abychom se mu stali srozumitelní. Jenom krůček za krůčkem ho můžeme vést postupně dál a rozšiřovat jeho poznání a celkový duševní rozhled.

   No a přesně takto to bylo také s institutem krvavé oběti, který pro lidi tehdejší doby činil vrcholný akt úcty k vyšším silám. Na tom, co bylo všeobecně rozšířené, se tedy začalo budovat, a když vývoj v zralosti lidstva trochu pokročil, byl institut krvavé oběti Ježíšem zrušen, jako něco už neaktuálního a prožitého.

   Kristus přišel na tuto zem proto, aby lidem přinesl nové Poselství od Stvořitele, ukazující jim, jak mají správně žít. Jak mají správně myslet, cítit, mluvit a jednat, aby mohli dále duchovně růst a postupovat. Aby pokročili směrem k pozemskému míru, štěstí a spokojenosti, ale zároveň také ke Světlu a k výšinám. Přinesení tohoto nového Poselství bylo jádrem Ježíšova poslání. Kristus tedy v žádném případě nepřišel proto, aby se stal obětí na kříži!

   Lidé, kteří zastávají tento názor, rádi argumentují tím, že přece mnozí starozákonní proroci předpovídali a prorokovali jeho utrpení a smrt, jako například Izajáš a jiní. Takové tvrzení je žel, jen velkým nepochopením toho, co nám bylo a je biblickými proroctvími zvěstováno. Tato proroctví totiž nikdy nebyla a nejsou žádným předurčením, ale spíše výstrahou!

   Vezměme si například Janovo zjevení - Apokalypsu. Není to neměnné předurčení, ale výstraha! Lidé mají totiž svobodnou vůli a na základě své svobodné vůle určitým způsobem myslí, cítí a konají. Prorok je ten, kdo citlivě vnímá tento způsob jednání a uvažování lidí, a dokáže předpovědět, co jim to musí v zákonitém zpětném účinku dříve, nebo později přinést.

   Starým i Novým Zákonem nám byl ukázán určitý model chování, jehož praktická realizace by lidem přinesla mír, spokojenost a štěstí.

   Pokud ale budou ze své svobodné vůle lidé pokračovat ve svém dosavadním, nesprávném způsobu myšlení a konání, vše se musí skončit jedním obrovským zhroucením celé civilizace, které je popsáno ve zmíněném spise s názvem Apokalypsa. Apokalypsa tedy není neměnné předurčení, ale spíše výstraha před tím, co se stane, pokud lidé nezmění svůj špatný a nesprávný způsob života. Pokud ho však dokáží změnit, a cesta k tomu jim byla Ježíšem ukázána, k Apokalypse jednoduše nedojde. Proroctví s názvem Apokalypsa bylo tedy ve skutečnosti lidstvu darováno proto, aby k něčemu takému nikdy nemuselo dojít. To je jeho jediným a pravým účelem.

   No a přesně totéž platí také v souvislosti se všemi starozákonními proroctvími o smrti Mesiáše. Nebyla a ani dnes nemají být chápána, jako neměnná předurčení. Byla to výstraha pro lidi tehdejší doby, jejichž myšlení a jednání nebylo správné. Pokud by však včas nedošlo ke změně jejich nesprávného způsobu myšlení a jednání, v budoucnu by to muselo přinést utrpení a smrt Vyslance ze Světla. Starozákonní proroctví o smrti Mesiáše byla tedy ve skutečnosti výstrahou před tím, aby se tak nikdy nestalo. Pokud by byla tímto způsobem správně pochopena a lidé by změnili svůj nesprávný způsob myšlení, Mesiáš nemusel zemřít! On totiž neměl zemřít! Jedině za tímto účelem výstrahy byla tehdejším lidem zprostředkována proroctví o jeho smrti. Byla jim dána proto, aby se jí zabránilo!

   No a co ve skutečnosti znamenalo roztržení chrámové opony po smrti Spasitele? Funkcí chrámové opony bylo oddělení prostorů určených veřejnosti od vlastní svatyně, kde byla umístěna archa úmluvy, reprezentující smlouvu židovského národa se Stvořitelem. Do těchto prostor mohl v určené dny vstupovat pouze velekněz, a zmiňovaná archa úmluvy tím byla s posvátnou úctou chráněna před zraky nepovolaných.

   Po Stvořitelem nechtěné vraždě Mesiáše došlo k roztržení chrámové opony, což znamenalo zrušení smlouvy Stvořitele s povolaným židovským národem. Posvátné místo, ve kterém spočívala archa úmluvy, tak bylo vystaveno všem nečistým proudům a pohledům. Toto místo už totiž nebylo nutné chránit, protože úmluva byla zrušena a tím se veškerá posvátnost ztratila. Vraždou Mesiáše se totiž židé vzpurně a rouhavě postavili proti Stvořiteli a On od nich odvrátil svou tvář. Po roztržení chrámové opony, zneuctění posvátného místa a vypovězení smlouvy se Stvořitelem později následovalo totální zničení chrámu, z něhož nezůstal ani kámen na kameni, a který nebyl obnoven ani do dnešních dnů.