Válka skončí tam, kde začala?!

Vladař si musí dávat pozor, aby se k přemožení odpůrce nikdy nespolčoval, není-li to naprosto nutné, s nikým mocnějším, než je sám. Po vítězství zůstaneš jeho zajatcem. Machiavelli

Kdo slyšel v pondělí dopoledne v Českém rozhlase rozhovor s komentátorem Smetanou, ale je to vidět i na výběru jiných komentátorů zejména ve veřejnoprávních médiích, tak si možná uvědomil, jak těžké je získat stanoviska odpovídající dosavadnímu podávání informací. Z většiny komentářů je patrná snaha, udržet u nás kontinuální nahlížení na světové dění i poté, kdy je nutné vzít v úvahu, že nejsilnější článek euroatlantického společenství přistupuje k politice a ekonomice jinak, než by si evropští politici přáli.

Někteří významní komentátoři asi nejsou momentálně ochotni veřejně vystupovat, protože zcela logicky analyzují to, co se událo v pátek v Bílém domě a následně v Londýně, a kteří opatrně našlapují při formulování soudů nebo predikcí. Zvláště teď, kdy se jako velmi pravděpodobné jeví, že toho, kvůli čemu konflikt vznikl, tedy že území separatistických republik na Donbase je stále územím Ukrajiny, nebude úplně dosaženo.

Tam, kde se do porážky Ruska investovalo nejenom materiálně a finančně, ale i politicky, se budou objevovat otázky, jak se mohlo stát, že přes masivní podporu a účinné sankce skončí válka tak, jak začala. Nepodařilo se vytlačit ruská vojska z území, na kterých byly vyhlášeny separatistické republiky, tato území nejsou úplně pod kontrolou Ukrajinců. Ani když teď dá společenství ochotných, jehož je Česká republika součástí, na stůl peníze a zbraně, tak není ani politicky, ani vojensky taková situace, že by při jednáních o spravedlivém míru byla nepřekročitelnou podmínkou hranice Ukrajiny před rokem 2014.

V euroatlantické prostoru se teď bude hledat takový vztah mezi USA a EU, který nebude vyvolávat, žádné pochybnosti o tom, že na obou stranách Atlantiku existuje jenom jediná branně bezpečnostní doktrína. Evropské společenství tak bude muset přehodnotit svůj dosavadní přístup k zajištění bezpečnosti na svém území, a bude svou bezpečnost, při svém rozhodování, upřednostňovat třeba před bezpečnostními víčky na PET láhvích.

A tak jak se bude hledat, a nepochybně se najde, jednota mezi USA a EU, bude se zároveň „pracovat“ na jednotě uvnitř evropského společenství. Na takové jednotě, která vychází z reálné politické situace ve světě, a z potřeb udržitelného rozvoje, který umožní rozvoj ekonomiky a její konkurenceschopnost.

Jinak nás potěš Pánbůh!