Patříme na západ. Ale jaký?

Patříme na západ, kde mají navrch různé levicové a jiné podivné ideologie nebo na západ, ke kterému jsme v minulosti vzhlíželi zpoza železné opony?

Tak se z volebních plakátů dovídáme, že patříme na západ. O tom, ale není třeba nikoho přesvědčovat. To každý ví z každodenní praxe.

Jiná věc je, že jako vždy, máme na výběr. Tentokrát na výběr, na který Západ patříme. Na ten Ursuly von der Leyenové (UvdL) nebo na Západ Donalda Trumpa.

Na Západ, kde volen nemůže být nikdo, kdo neodpovídá představám západu UvdL, západu, kde je zakazováno volit všem občanům, nebo západu, kde příklon k zelenému šílenství podkopává vlastní ekonomiku a kde si můžete vybrat z desítek pohlaví?

Nebo si vybereme západ, kde v ekonomice platí, že na prvním místě jsou zájmy občanů, kde lidská práva nejsou deformována multikulturní nebo genderovou politikou, západ, který je připraven chránit zájmy svých obyvatel vojensky, politicky i podmínkami pro mezinárodní obchod a kde biologické zákonitosti nikdo nezpochybňuje pochybnými aktivistickými nápady.

Tak co si tedy vybrat? Západ, který koketuje s „německým vynálezem socialismem“ (počátek 20. století), jehož zkažené plody roznášené levicovými aktivisty otravují náš prostor i dnes, nebo západ, jenž se znovu snaží být tím Západem, k němuž se po desetiletí vzhlíželo zpoza železné opony?

Jenže výběrem z obou možností se pořád pohybujeme v rámci demokracie západního střihu, a tím nezvýhodňujeme ani jednu ze stran ucházejícím se o přízeň voličů.

Je třeba najít něco, co vzbudí zájem voličů a dá výhodu ve volbách. „Kdo se bojí nezlobí.“ Tato obměna Komenského hesla dost dobře zapadá do současné volební kampaně. I když v minulosti přicházelo od některých politiků varování před „prodavači strachu“, tak dnes se zdá, že to bude hlavní moto voleb.

Čím se straší není nutné rozepisovat. Jsou toho plné sdělovací prostředky a křičí se to na nás ze všech volebních plakátů.

Nové je volební heslo: „ Teď je čas stát na té správné straně.“ Rozuměj! Kdo na vaší (!) správné straně stát nechce, je automaticky stoupenec zla. Jedná se v podstatě o z historie vyhrabanou verzi známého Gottwaldova citátu „Kdo dnes nejde s námi, ten jde zítra proti nám“.

Nebezpečím pro demokracii není výběr z více možností a různost názorů, ale to, že se politický soupeř začne vnímat jako zhmotnělé zlo, které je třeba zničit. Ne porazit silnějšími argumenty, ale porazit ho momentální politickou mocí.

V případě nastávajících voleb to znamená, že když nezvolíme tu správnou stranu, tak přivedeme Rusko na naše hranice. Buď jsi na straně současné koalice nebo jsi beze vší pochybnosti na straně Ruska.

Že to je hloupý narativ? To může být zřejmé už z toho, že Rusko je objektivně vůči euroatlantickému společenství několika násobně ekonomicky a vojensky slabší a je tedy jen těžko představitelné, jak jde války s mnohonásobně silnějším vojenským uskupením. Lokální konflikt se slabším soupeřem a globální konflikt s mnohonásobně větší silou, nelze dávat do jedné roviny.

V tomto politicky nesmiřitelně rozděleném prostředí proběhnou letošní volby. Bůh nám pomáhej!

JUDr. František Mikeš