Odvolávám co jsem odvolal, slibuji co jsem slíbil!

Tak přistupoval slabý vládce v jedné z pohádek k následkům svého vládnutí. Rázný a moudrý král to nakonec vyřešil za něj a vše se v dobré obrátilo.  

Teď se způsobem jednou ano a pak zas ne chová předseda vlády České republiky. Jenže my nejsme v pohádkové říši, to spíš naopak, a je otázka, zda je k dispozici někdo rázný a moudrý, který v dané situaci bude postupovat tak, aby se i u nás vše v dobré obrátilo.
Je smutnou pravdou, že Češi si sami nikdy vládnout moc neuměli. Vzpomeňme na historii. Jednou jsme svěřili vládu Frankovi (myšlen Sámo), pak zase Lucemburkům, a pak Habsburkům, pod Sověty  jsme také toho sami moc nenavládli a teď se sice tváříme samostatně, ale posloucháme vládce z EU.
Třeba jednou dospějeme a začneme si vážit sami sebe a pak také těch, které jsme si sami zvolili jako své reprezentanty. To si ale budem muset dobře zvážit, kdo to bude.

Když se teď mluví o tom, jaký vliv bude mít současný stav v ČR třeba na naší ekonomiku, tak si možná bude dobré uvědomit, zda vůbec existuje přímá úměra mezi chodem ekonomiky a chodem vlády. Zda ekonomické "nekolísání" není dáno tím, že pro naší ekonomiku nemají domácí politici až tak zásadní význam.
Výkonnost našeho hospodářství spíš závisí na úplně jiných kriteriých, než je složení sboru ministrů. Navíc, když pro některé z nich je prostá rovnice, "má dáti - dal", jen nepříjemným připomenutím dávno zámých cest k prosperitě a sociálním jistotám. Návaznost našeho hospodářství na okolní země a jejich prosperitu, mu dává odolnost i vůči některým zákrokům těch, kdo si myslí, že ho řídí.