Migrace a volby.

Jediný možný způsob, jak změnit dění v demokratické společnosti, jsou volby. Není podstatné kolik lidí k volbám přijde. Je rozhodující, komu ti co k volbám přijdou, dají svůj hlas. Od něj pak chtějí plnění svých představ.

V souvislosti s volebním systémem demokratických států, je možné nalézat souvislost mezi tímto vrcholným občanským právem, ale i občanskou odpovědností, a současnou masovou migrací. Čím víc nově příchozích lidí získá volební právo, tím větší je jejich šance pro zajištění svých představ o životě v novém domově.

I v tomto kontextu bude čím dál důležitější diskuse o tom, jak k migraci přistupovat. Je těžké uvažovat o "povinné solidaritě", nebo jiném povinném sdílení migrantů, když ve státech, kam tito lidé směřují, a odkud je chtějí přerozdělovat, nemají  v migrační politice úplně jasno. Tak třeba sám německý tisk uvádí, že nic nenasvědčuje tomu, že by se věci změnily ve smyslu omezování migrace. Osvědčená, sehraná a vzájemně si nahrávající koalice – levicové strany, veřejnoprávní média a promigrační aktivisté – spustila okamžitě kampaň proti úpravě pravidel která, by umožnila vypovídat usvědčené zločince. „I když je těžké to přijmout, ani demokracie nesmí deportovat teroristy, pokud jim hrozí mučení,“ vysvětlil těm, kdo by spoléhali na zdravý rozum, v televizi ARD Daniel Thym, odborník na mezinárodní právo na univerzitě v Kostnici. 

Když se vezme v úvahu, kdo a koho volí v zemích, nejvíce zasažených migrací, tak nelze očekávat, že by proud migrantů slábl a navracení nebezpečných jedinců zpět do země původu sílilo. Spíš se dá očekávat snaha o  jejich sdílení. Pokud by vůbec oni sami měli o nějaké přerozdělování zájem.

Zdá se, že koloniální minulost bude dřívější vlastníky kolonií čím dál víc pronásledovat. My jsme ale žádné kolonie neměli.

Čím dál víc je zřejmé, kam vede multikulturalismus a požadavky těch, kdo přichází do Evropy z jiného náboženského, kulturního a sociálního prostředí. V západní Evropě je jasně patrné, že naprostá většina, zejména mladých, migrantů z muslimského světa si sebou přináší antisemitismus a vnitřní přesvědčení o nadřazenosti islámu jako nejlepšího náboženství světa.

Mnoho politiků a a sociologů dlouhodobě varuje, že ve Francii žije cca 8 milionů lidí, kteří upřednostňují islám, před hodnotami republiky. Hodně z nich již požívá status občanů Francie a stali se tedy voliči. 

To vše se následně může projevit, a někde se už projevuje, ve volbách. Nejenom ve Francii, ale i v jiných zemích, kam masová migrace z islámského světa směřovala a dále směřuje. Tak, jak bude přibývat těch, kdo nesdílejí civilizační hodnoty hostitelské země, tak bude přibývat voličů, kteří budou volit ty, kdo jim zajistí, spíš slíbí, obživu bez nějakého velkého osobního nasazení, a nebudou jim bránit žít v jejich pojetí světa. Je docela jedno, zda se takoví "slibovači" jmenují Biden, Macron, Merkelová, Corbyn nebo i leckterý náš politik.

Někde se jim to zatím úplně nedaří. Někde už ano. Aktuálně třeba v USA. Velké komunity Hispánců a "afroameričanů" (dříve černochů) s nízkým sociálním statusem rozhodnou volby ve svůj zdánlivý prospěch. Jaký to bude mít vliv na globální politiku, to se uvidí.

Demokratické volby se vyznačují nepřenositelným volebním právem. V zemích s latentní negramotností je takovým přenosem korespondenční hlasování. Může to být i negramotnost politická.