Kolonizace Evropy.

Současný exodus muslimů nemá být diskusí o jejich přidělení podle aritmetického propočtu či politicky korektní úvahy evropským zemím, ale diskusí o jeho příčině a neodvratných následcích.  

Aktuálně se vede diskuse o tom, jak dobrovolně či z donucení rozmístit dnes stovky tisíc a zanedlouho miliony, bezcílně Evropou bloudících lidí, aniž by se někdo zabýval příčinou tohoto jevu. Tou hlavní nepochybně je rozvrácení fungujících, byť totalitních států, bez toho, aby byla předem zajištěna kontinuita do té doby relativně klidného stavu v těchto státech. Zpravodaj ČT v USA sdělil divákům, že problémy v Sýrii začaly poté, když se president ASAD krvavě vypořádal s těmi, kdo povstali proti jeho způsobu vedení země. Aby tato informace měla vypovídací hodnotu, muselo být řečeno něco o původu této revoluce, její mezinárodní podpoře, autoritě jejích exponentů ve společnosti, cíl, kterého mělo být dosaženo a program zajištující naplnění tohoto cíle. Zatím jediným výsledkem tohoto povstání je občanská válka, kde se na protistranách angažují zásadní světové velmoci.
Podobný scénář měl politický vývoj i v jiných zemích, kde došlo k "vývozu" západoevropské představy o demokracii, lidských právech a politické korektnosti. V jiné náboženské, sociální a kulturní společnosti nenalezl tento model očekávanou odezvu a tak se na podporu tradičního způsobu života této části světa zrodil Islámský stát. Ten vyhnal miliony lidí z jejich domovů a nasměroval je do Evropy. Není zřejmé, zda je to jev spontánní nebo velmi dobře vykalkulovaný. Vykalkulovaný v tom smyslu, aby bylo možné předpokládat, že takové množství imigrantů změní demografickou situaci v některých, tradičně křesťanských, zemích. Že dojde k občanskému napětí v momentě, kdy nově příchozím nebude umožněno žít podle náboženských zásad a kulturně sociálních zvyklostí a kdy oni to budou považovat za jednání v rozporu s ideologií multikulturalismu a politické korektnosti. Pak by na základě takové ideologie mohl Islámský stát odůvodnit vystoupení na jejich ochranu v místě jejich aktuálního pobytu.
To není nijak přehnaně pesimistická nebo politicky neodůvodnitelná úvaha. Šimon Pánek nedávno zpochybnil "tvrdá data"o tradičně vyznávaných hodnotách v muslimských zemích, jako je právo šaria nebo zaměstnávání žen. Podle něj je normální, že když někdo takto žil ve své zemi, tak není nic divného na tom, aby tak žil i v zemi, kam se přemístil. Zapomněl uvést, jak to bude prakticky uplatňováno. A na smýšlení takových, ideologicky naivních, lidí mohou, ve své snaze na ovládnutí světa, sázet agresivní muslimská uskupení.
Právě diskuse okolo toho, zda třeba u nás můžeme přijmout pět nebo patnáct tisíc běženců, je jenom odváděním pozornosti od toho podstatného, co může zahájená kolonizace Evropy přinést v blízké budoucnosti. Je nejvyšší čas přestat nesplnitelnými sliby lákat imigranty do Evropy. Je potřeba vytvořit bezpečné zóny ještě na území osídlených muslimy a zajistit tam pro ohrožené obyvatelstvo důstojné podmínky pro přežití v době ohrožení jejich domovů. V takovém prostředí pak mohou humanitární organizace nebo zástupci demokraticky stabilizovaných států bez stresování časem individuálně pracovat s jednotlivci či rodinami. Zjistit jejich skutečný status a představy o tom co očekávají a co naopak mohou čekat tam, kam jim někdo poradil jít nebo tu radu prodal. Tam mohou dobrovolnické organizace objektivně oddělit ekonomické migranty od lidí opravdu ve svých zemích ohrožovaných na životech. Tady může bez časového stresu probíhat i přijímací řízení s  běženci tak, aby výsledkem bylo oboustranně přijatelné rozhodnutí a ne vnucené bez ohledu na přání běžence či možností konkrétního státu.
Z takovýchto chráněných humanitárních center pak bude i snazší návrat lidí do jejich domovů poté, kdy to pro ně bude bezpečné. Aby tomu tak bylo, k tomu musí směřovat sjednocené úsilí všech států  dnešního globalizovaného světa. Řešení by nemuselo být až tak složité. Většina válčících stran arabského světa sama nevyrábí zbraně. Když je nebudou mít, tak skončí "horká" válka poměrně brzo. To je nebo by měla být politika dneška. Ne věnovat veškerou energii rozdělování uprchlíků, ale působit, aby uprchlíky být nemuseli. Mají k tomu i významné instituce. OSN, NATO, UNICEF, ale třeba i Červený kříž nebo obdobnou instituci na arabských územích. Pomozme v rámci krizových opatření těm, kteří už přišli, ale zároveň udělejme něco pro to, aby nepřicházeli další.

František Mikeš