Donald versus Ursula

„Nezlob se na zrcadlo, máš-li křivou hubu.“ — Ukrajinské přísloví Jak Evropa nebyla připravena na to, že do Bílého domu nastoupil někdo, kdo začíná plnit to, co předesílal, tak vypadá reakce na tento přístup.

Po vystoupení viceprezidenta USA J.D. Vance na setkání v Mnichově zavládlo mezi špičkami evropské sedmadvacítky téměř zděšení. Nemilosrdně jim nastavil zrcadlo, aby se podívali, kam směřují svým vnímáním vývoje ve světě, a jakými nástroji chtějí vývoj ovlivňovat.

Možná, je to signál k tomu uvědomit si, že se sedmadvacítka uzavřela v černobílém vidění světa a ve svém pojetí nemá moc na vybranou rozeznat, co je ještě dobré a co už špatné. Proto neumí být tolerantní k jiným názorům než k těm, které sama hlásá a proto každý k do není s námi je proti nám. Možná proto se pro boj s jinými názory snaží vytvářet zákony a instituce k jejich potírání .

Donaldova Amerika vidí svět barevně, vyznává názorovou pestrost a nerozumí boji proti takovému pojetí demokracie. O tom J. D. Vance mluvil.

Že se to nelíbí evropským politikům a některým českým „umělcům“, kteří se rozhodli do politiky masivně vstupovat, o tom může svědčit opravdu „politicky moudré“ vyjádření Jana Hřebejka.

O vystoupení J.D. Vance i o dalších krocích nové americké administrativy se bude nepochybně široce diskutovat. I u nás. Věřme že diskuse budou probíhat jako střet rozdílných názorů nad aktuálním děním, a ne jako rozhovor přátel ve smyslu přání otcem myšlenky s předem daným doporučením, jak dění okolo sebe hodnotit.
To ale nemusí být jednoduché v době, kdy se mění v různých částech světa náhled na to, co bylo do nedávno považováno za jednou provždy dané. Bude třeba to vzít na vědomí, což nemusí být úplně lehké, zvláště u nás, kde jsme do „černobílého“ vnímání světového dění politicky investovali asi nejvíc. O tom může svědčit i to, že na summitu v Mnichově má k dosavadním postojům sedmadvacítky promluvit z přítomných státníků právě Petr Pavel.
Že se svět mění a my se v něm začínáme tak trochu ztrácet možná naznačila i nedávná mise českého ministra zahraničních věcí v USA.
Vystoupení amerického viceprezidenta bylo vůči Evropě tvrdé. Až vyprchá rozladění z toho co bylo řečeno, tak možná přijde čas na zamyšlení, proč to bylo řečeno a dojde na opravdu společný postup k výzvám, které před demokratické státy staví současný svět.

U nás doma by to mělo vést k jednotné zahraniční politice, abychom ve spolupráci s nejbližšími sousedy přinášeli do světového dění diplomaticky cizelované vstupy, které nemají za cíl vlastní zviditelnění, ale jsou uvážlivým a respektovaným vstupem do diskuse demokratických států o jejich budoucnosti.
Jak a kam budeme řazeni v rámci rozhodování o budoucím vývoji tohoto světa, to je už je v rukou Hradu, Strakovy akademie a Černínského paláce a těch, kdo rozhodují o jejich obsazení.