Čemu se rozumí, o tom se nejlépe mluví.

Na VS OSN měli naši zástupci rozdílný program. Petr Pavel se zaměřil ve svém vystoupení na otázky vojenství, a Petr Macinka svůj program orientoval spíš na otázky zahraničně politické.

Na zasedání Valného shromáždění OSN do New Yorku odletěli Petr Pavel a ministr zahraničních věci Petr Macinka. Do místa jednání letěl každý sám. Petr Pavel vládním speciálem a Petr Macinka komerční linkou. Petr Macinka to zdůvodnil takto: „Poletím určitě po vlastní ose, protože tam mám program už dřív. Pokud vím, prezident má pak výlet do Nebrasky, ale já musím zůstat v New Yorku kvůli tradiční večeři ministrů s mým americkým protějškem Marcem Rubiem ve čtvrtek,“.

Program obou se lišil i v tom, že Petr Pavel měl program víc „vojenský“ a to včetně zmiňované cesty do Nebrasky, a Petr Macinka spíš program „zahraničně politický“. Petr Pavel se sešel s generálním tajemníkem OSN Antóniem Guterresem a na valném shromáždění vystoupil s projevem, který byl zaměřen na to v čem se nejlépe orientuje, tedy na vojenské aspekty současného světa. Jeho vystoupení bylo naplánováno na poměrně brzkou dopolední hodinu, a tak svůj projev přednesl před poloprázdným sálem (bylo to o něco lepší než v roce 2025, kde mluvil před prázdným sálem). Petr Macinka se v rámci zasedání zaměřil na několik desítek setkání se svými zahraničními protějšky k diskusím o globálních výzvách současného světa.

Cesta do USA byla připravována a uskutečněna v době, kdy je obecně známo, že vztahy mezi oběma zástupci Česka (a nejenom mezi nimi) jsou poznamenány okolnostmi okolo jmenování vlády České republiky po posledních volbách do poslanecké sněmovny.

I když se zdá, že dochází k mírnému zlepšování vztahů mezi vládou České republiky a Petrem Pavlem, tak se dá očekávat, že v příštích volbách českého prezidenta bude nesoulad přetrvávat. Už proto, že současná vládní opozice půjde do voleb se svým kandidátem, kterým nepochybně bude Petr Pavel a současná koalice by se měla snažit najít protikandidáta , kterým by měl být někdo nezatížený komunistickou minulostí jako aktivní funkcionář a vztahem ke komunistické kontrarozvědce.

Takový protikandidát by se v desetimilionové národě najít nejenom mohl, ale i měl. Jistě se v kuloárech přebírají různá jména s ambicemi naplnit očekávání, která by měl nejvyšší představitel státu naplňovat. Mělo by jít o nejenom doma respektovanou osobnost, která není jen monotematická orientovaná, která je schopná komunikovat na nejvyšší úrovni, schopná obstát v diskusích nejenom v jedné oblasti znalostí, a se schopností formulovat zásadní názory v domácí a zahraniční politice, které je schopná obhájit na jakékoliv úrovni.

Že by toho byl schopen třeba Mirek Topolánek, senátor Miroslav Bárta, diplomatka Eva Filipi, senátor Tomáš Töpfer nebo bývalý předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, to budiž bráno nikoliv jako konkrétní typ, ale jako jakýsi „mustr“, podle kterého je možné se poohlížet po důstojné a minulostí nezatížené osobnosti pro nejvyšší reprezentaci občanů našeho státu.