Znáte eikosanoidy a zónovou dietu?

Eikosanoidy jsou drobné signální molekuly vznikající z tuků v buněčných membránách. Řídí zánět, bolest i srážení krve. Myšlenka, že složení naší stravy může ovlivňovat tyto procesy, mne přivedla k napsání tohoto článku.

Inteligence lidského těla se někdy ukáže až ve chvíli, kdy pochopíme malé molekuly, které řídí velké věci. Jednou z nich jsou eikosanoidy. Jsou to velmi krátkodobé signální látky vznikající z tuků uložených v buněčných membránách. Dají se přirovnat k bleskovým biologickým pokynům, které tělo vysílá ve chvíli, kdy potřebuje spustit zánět, bolest, srážení krve nebo obrannou reakci imunitního systému. Zánět přitom není chyba organismu, ale základní nástroj opravy a obrany. Problém vzniká teprve tehdy, když se tento systém zapíná příliš často nebo se úplně nevypíná. A právě tady začíná být objev eikosanoidů zajímavý i pro běžný život, protože ukazuje, že některé spínače tohoto systému můžeme nepřímo ovlivňovat i tím, co jíme.

Historie jejich objevu je sama o sobě zajímavá. Už ve třicátých letech minulého století popsal švédský fyziolog Ulf von Euler látky, které nazval prostaglandiny. Dlouho ale nebylo jasné, jak přesně vznikají a jakou mají v těle funkci. Teprve v šedesátých a sedmdesátých letech britský farmakolog John Vane ukázal, že tyto látky patří do širší skupiny dnes nazývané eikosanoidy a že řídí mimo jiné zánětlivou reakci organismu. Tento objev měl jeden překvapivý důsledek. Ukázalo se totiž, že běžné léky proti bolesti, které lidé užívali desítky let, fungují právě přes tento mechanismus. Kyselina acetylsalicylová známá jako acylpyrin nebo aspirin blokuje enzym potřebný pro tvorbu prostaglandinů. Když se jejich vznik omezí, zánětlivý signál zeslábne a bolest ustoupí. Moderní biochemie tak vlastně dodatečně vysvětlila princip léku, který medicína používala dávno předtím, než rozuměla jeho mechanismu.

Postupně se ale ukázalo ještě něco důležitějšího. Eikosanoidy vznikají z mastných kyselin uložených v buněčných membránách a složení těchto tuků je mimo jiné ovlivněno dlouhodobou stravou. Některé eikosanoidy vznikající z omega-6 mastných kyselin mají silnější prozánětlivý charakter, zatímco jiné vznikající z omega-3 mastných kyselin zánětlivou reakci spíše tlumí nebo pomáhají její ukončení. To vedlo k zajímavé úvaze: pokud moderní způsob života mění složení tuků v buněčných membránách, může tím nepřímo měnit i charakter zánětlivých reakcí v těle. A právě chronický nízkostupňový zánět je dnes spojován s řadou civilizačních onemocnění, od aterosklerózy přes cukrovku druhého typu až po některé degenerativní choroby. Neznamená to, že za tyto nemoci může jediná molekula nebo jediný typ tuku. Zánět ovlivňuje také obezita, nedostatek pohybu, stres nebo poruchy spánku. Přesto právě eikosanoidy pomáhají vysvětlit, proč může mít dlouhodobý způsob stravování překvapivě hluboký biologický dopad.

Této myšlenky se v devadesátých letech chytil americký biochemik Barry Sears v knize Vstupte do zóny. Jeho základní teze byla, že vhodným poměrem bílkovin, sacharidů a tuků lze stabilizovat hormonální reakce organismu a tím nepřímo ovlivnit i tvorbu eikosanoidů. Doporučoval stravu přibližně v poměru čtyřicet procent sacharidů, třicet procent bílkovin a třicet procent tuků a kladl důraz na stabilní hladinu inzulinu a vyšší příjem omega-3 mastných kyselin. Kniha se stala bestsellerem, protože nabízela jednoduchý návod, jak složitou biochemii převést do každodenního života. Její přínos spočíval hlavně v tom, že upozornila na význam zánětu v chronických onemocněních a na roli metabolismu tuků. Slabší stránkou bylo, že některé biologické procesy zjednodušila a konkrétní poměr makroživin prezentovala téměř jako univerzální pravidlo.

Moderní výzkum dnes ukazuje ještě složitější obraz. Víme například, že eikosanoidy nevznikají náhodně po celé buněčné membráně, ale často v malých funkčních uzlech, kde se koncentrují enzymy a substráty potřebné pro jejich tvorbu. Ukazuje se také, že vedle klasických prozánětlivých látek existují celé skupiny molekul, které zánět aktivně ukončují a pomáhají tkáni vrátit se do rovnováhy. Přesto základní myšlenka zůstává překvapivě stabilní. Zánět není jen reakce na infekci nebo zranění, ale jemně regulovaný systém a jeho charakter je částečně ovlivněn tím, z jakých tuků jsou postaveny buněčné membrány. Zónová dieta tedy pravděpodobně není univerzální biologický klíč k lidskému zdraví, jak někdy slibovala její popularizace. Přesto obsahuje několik principů, které dnešní výzkum spíše potvrzuje než vyvrací: stabilnější hladinu cukru v krvi, méně průmyslově zpracovaných potravin, dostatek kvalitních bílkovin a větší podíl omega-3 mastných kyselin. Jinými slovy, eikosanoidy nám připomínají jednoduchou věc. Tělo má velmi sofistikovaný systém řízení zánětu, ale dlouhodobý způsob života může tento systém nastavit tak, že se obranný mechanismus zapíná častěji, než by bylo zdrávo. A právě v tom může mít každodenní talíř větší význam, než jsme si ještě před několika desetiletími dokázali představit.

Zdroj.

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Odkaz