Kritika „Nesmyslnosti“

Kniha Nesmyslnost od Dana Ariely a jeho střet behaviorálního paternalismu s etikou svobody podle autorů rakouské školy ekonomie.

Když se iracionalita stává omluvou pro zásah

Dan Ariely ve své knize Nesmyslnost s obdivuhodnou lehkostí popisuje, jak lidé selhávají ve svých rozhodnutích a jak tyto chyby nejsou náhodné, ale „předvídatelně iracionální“. „Někdy se chováme, jako by naše rozhodnutí vycházela z racionálního uvažování, ale ve skutečnosti jsme řízeni emocemi, kontextem a předsudky,“ píše Ariely.
Tento pohled je nesmírně cenný jako diagnóza lidského jednání. Problém však nastává, když se z popisu stává předpis.

Ariely často naznačuje, že vzhledem k těmto omylům je oprávněné, aby stát nebo instituce „pomáhaly“ lidem rozhodovat lépe . prostřednictvím tzv. „pošťouchnutí“ (nudges), nastavování „výchozích voleb“ nebo zákazů zavádějícího rámování nabídek. Tady se však behaviorální ekonomie dostává do přímého rozporu s etickou a epistemologickou tradicí rakouské školy ekonomie, především s Hoppem, Misesem a Rothbardem.

Hans-Hermann Hoppe by tento přístup odmítl jako porušení principu sebevlastnictví. Podle jeho argumentační etiky je morálně oprávněné jen takové jednání, které lze obhájit ve svobodné diskusi, tedy bez donucení. Hoppe píše:

„Každý, kdo se účastní argumentace, už předpokládá platnost sebevlastnictví, jinak by nemohl svobodně vyjádřit své důvody.“ (The Economics and Ethics of Private Property, 1993)

Arielyho implikace, že stát by měl nastavovat lidem správné „defaulty“ , tento princip porušuje. Je to forma měkkého paternalismu, která předpokládá, že někdo jiný ví lépe, co je pro nás dobré. Mises by oponoval, že taková myšlenka ignoruje subjektivní teorii hodnoty, která stojí v jádru každé svobodné společnosti:

„Hodnota není ve věcech samých, ale v úsudku jednajícího člověka.“ (Lidské jednání, 1949)

Pro Misesa i Rothbarda je jednání vždy racionální z hlediska aktéra, protože sleduje jeho vlastní cíle a preference, i kdyby se zvenčí zdály „nesmyslné“. Když Ariely tvrdí, že člověk jedná proti vlastnímu zájmu, implicitně přisuzuje sobě nebo jiným vyšší znalost, než má samotný jednající. To je přesně to, proti čemu Mises varoval , znalostní a kalkulační problém centrální moci.

Arielyho experiment s „magickou nulou“, kdy zákazníci preferují produkt zdarma, i když je pro ně méně výhodný, má své kouzlo. Ale jeho závěr, že by obchodníci či stát měli tento efekt regulovat, je pro ekonomy rakouské školy neobhajitelný. Hayek k tomu výstižně poznamenal:

„Nikdo nemá dostatek znalostí, aby mohl plánovat životy druhých.“ (Cesta do otroctví, 1944)

Pro Hoppeho etiku je navíc zásadní, že žádné pošťouchnutí, které je vynucené, nelze morálně obhájit. Z faktu, že člověk dělá chyby, nelze odvodit právo jiného porušit jeho vlastnictví, byť jen formou manipulace nebo nátlaku. V tom spočívá klíčová slabina Arielyho normativních závěrů: z empirické deskripce chování dělá etický preskriptivní nárok.

Když behaviorální ekonomie slouží svobodě

Přes tuto filozofickou slabinu má Nesmyslnost obrovskou hodnotu. Ariely ukazuje, že člověk není stroj na maximalizaci užitku, ale bytost sociální, citová a často neukázněná. V tom je jeho práce kompatibilní s některými poznatky rakouské školy – především s Hayekovým pojetím spontánního řádu a Kirznerovým konceptem podnikatelského objevování.

Když Ariely popisuje, že „naše rozhodnutí ovlivňuje kontext, ve kterém jsou volby prezentovány“, potvrzuje v podstatě Hayekovu myšlenku rozptýlené znalosti: žádný centrální systém nemůže předem znát všechny preference a okolnosti. Ale trh, jako proces učení, tyto chyby postupně odhaluje. Jak napsal Israel Kirzner:

„Podnikatel je ten, kdo objevuje dosud neznámé příležitosti a napravuje chyby minulého jednání.“ (Competition and Entrepreneurship, 1973)

Z tohoto hlediska je Arielyho práce výborným materiálem právě pro podnikatele, nikoli pro regulátory. Pokud spotřebitelé reagují předvídatelně iracionálně, trh má silnou motivaci tyto chyby využít a současně omezit jejich škodlivé dopady. Firmy, které své zákazníky klamou, ztrácejí důvěru. Ty, které nabídku formulují tak, aby klient skutečně porozuměl, dlouhodobě vítězí.

Ariely se dotýká i tématu „poctivé nepoctivosti“, kdy lidé podvádějí jen „trochu“, aby si zachovali pozitivní sebeobraz. Jeho poznatek, že k menšímu podvádění vede připomenutí morálních zásad nebo zvýšení transparentnosti, je mimořádně cenný. Hoppe by řekl, že jasné vlastnické tituly a rychlá soukromá arbitráž plní stejnou funkci: činí poctivost racionální volbou.
Tady se tedy behaviorální ekonomie a etika vlastnictví vzájemně doplňují.

Arielyho praktické rady, jak bojovat s prokrastinací pomocí dobrovolných závazků (“commitment devices“), mají z pohledu rakouské školy plnou legitimitu. Dobrovolně přijaté omezení není ztrátou svobody, ale jejím rozšířením v čase, jak by řekl Hoppe, jde o „intertemporální koherenci vlastního jednání“.

Kniha tak paradoxně poskytuje nejvíc inspirace těm, kdo chtějí žít bez donucení. Je to manuál k pochopení sebe sama, nikoli příručka pro stát, jak nás všechny „napravovat“.

Nesmyslnost jako zrcadlo lidské svobody

Nesmyslnost ukazuje, že člověk je tvor omylný, emocionální a často v zajetí vlastních zkratek. Hoppe, Mises i Hayek by s tím souhlasili. Ale tam, kde Ariely hledá přátelského dozorčího, rakouští autoři vidí autonomního jedince, který se učí právě prostřednictvím svých chyb.

Empirická psychologie a etika svobody tak nestojí proti sobě, ale doplňují se, pokud každá zůstane v mezích své kompetence. Behaviorální poznatky mohou kultivovat individuální rozhodování, ale nesmějí ospravedlňovat donucení.

Z pohledu Hoppeho etiky lze závěr shrnout takto.

Člověk má právo být iracionální, pokud nese důsledky svých činů. Odepřít mu tuto možnost znamená odepřít mu svobodu samotnou.

Biografie autora

Dan Ariely (nar. 1967 v New Yorku, vyrůstal v Izraeli) je profesor psychologie a behaviorální ekonomie na Duke University. Jeho výzkum se zaměřuje na iracionalitu lidského rozhodování, etiku a motivaci. Po těžkém popáleninovém úrazu v mládí se začal zabývat tím, proč lidé dělají rozhodnutí, která jim způsobují bolest – doslova i metaforicky.

Je autorem bestsellerů Predictably Irrational (Nesmyslnost), The Upside of Irrationality a The Honest Truth About Dishonesty. Ariely je také spoluzakladatelem několika startupů zaměřených na behaviorální design a poradcem pro organizace i vlády po celém světě.

Jeho práce přináší hluboké poznatky o lidské přirozenosti, ale zároveň otevírá zásadní otázku: kde končí pomoc a začíná manipulace?