Mezinárodní právo je důležité, jako snaha o jeho naplňování, ale reálně silnější vždy dostal co chce, jakoukoliv cestou. Dělostřelectvo má vždycky větší sílu než zákoník v sebelepší kůži. V něčem je to podobné jako na Krymu. Zde jsou naprosto zásadní strategické pozice Ruska, kde se nechce vzdát svých základen, stejně jako USA chce mít silnou pozici na své základně v Grónsku. Kdo je bude držet, má moc a kdo je ztratí, bude slabý a zranitelný. U Venezuely jde o totéž. USA posílili svou pozici na této straně zeměkoule, odkud svou akcí prakticky během jednoho dne vytlačilo Rusko, ale také někoho o kom se moc nemluví a to je Irán. Ani tady nejde o ropu (ropné společnosti USA do Venezuely ani nechtějí), ale o pozice. Ropa, zlato, stříbro, stojí jako další v řadě, protože kdo drží pozice, ten ovládá a kontroluje VŠECHNO. Ale každý silný stát má svou slabinu. A ta je, že si nemůže dovolit být někde slabý. Proto nemůže být řešením ani lepší prezident, lepší právo, ani žádná aliance, jak správně píšete. Jestli ale řešení, co nabízíte je správné, nevím, nejsem si úplně jist. Jde mi o to, že v historii lidstva se objevilo dost věcí, které žádné řešení ani závěr neměly, proto se pořád motáme v kruhu stále opakujících se věcí...Hezký den

Popisujete současnost přesně: státy jednají logikou pozic a síly a mezinárodní právo je často jen dekorace, kde rozhoduje dělostřelectvo. Já ale mluvím o tom, proč se to děje: stát jako monopol rozhodování a daní nenese plné náklady svého jednání, a proto má strukturální motivaci expandovat a nesmět být slabý.

Změna nepřijde lepším prezidentem ani další aliancí, ale evolucí v myšlení: až lidé pochopí, že monopol na chranu bez smlouvy a bez odpovědnosti je jádro problému, začnou hledat dobrovolnější a svobodnější uspořádání.

Zdravím. Ale odkud berete přesvědčení, že nějaké menší komunity budou fungovat lépe než stát? Vždyť to tak v prehistorii nikdy z podstaty lidství nebylo... A stát se stal (byť samozřejmě nikdy nebyl ideální) rozhodně životaschopnější než tlupa, nebo městský stát apod...

Evoluce technologií a porozumění lidskému chování. Nelze do nekonečna opakovat ty samé chyby.

No jo. Ale to by fungovalo jen tehdy, pokud byste byl schopen své zájmy obhájit.

Prosazování svojich zájmů je hlavním důvodem sdružování a vytváření společenství s různým stupněm integrace a zatím se stát zdá být nejeefektivnějším.

V současném uspořádání světa je nejbezpečnějším řešením postavit společnost natolik silnou, že je schopna si své zájmy úspěšně prosadit.

Vzhledem k tomu, že toto prostředí je značně fluidní, proto dochází ke změnám hlavních hráčů na světovém i regionálním "hřišti".

Současná situace kolem vztahů mezi USA a EU je toho dokladem.

Ve světě se Čína vrátila na pozici velmoci a omezila USA v prosazování svých zájmů. USA si tak může vybrat buď akceptovat postupný odchod do nenávratna, nebo hledat jiné zdroje. Očividně se rozhodli (a celkem realisticky) pro to druhé a EU, která není schopna si své zájmy obhájit se tedy ocitla v hledáčku USA.

Máte pravdu v jedné zásadní věci: kdo není schopen obhájit své zájmy, bude v prostředí konfliktu a konkurence převálcován. To ale ještě neznamená, že řešením je stát.

Tohle lidé nakonec pochopí. Ne všichni najednou, ne bez odporu a ne bez omylů. Ale čím dříve začnou chápat, že síla nemusí znamenat monopol a že obrana nemusí znamenat stát, tím dříve začnou hledat cesty dobrovolnosti, smluv, odpovědnosti a svobody. A právě tam, ne v další koncentraci moci, leží dlouhodobá bezpečnost civilizace.

Amerika někdy chtěla mír ?

Chce být větší a ještě větší až bude největší na celém světě, to už od svého vzniku, k tomu mír nepotřebuje. Proč se pane Kšíre tak čertíte.

Tento článek není (jen) o Americe.

Po volbách jsem se podivoval nad tím, proč zrovna čeští dezinformátoři, komunisté a nacisté, mají takovou radost z vítězství Trumpa.

Nevěřil jsem, že se stane to, co se děje nyní. A to nejenže si s diktátorem a válečným zločincem Putinem kápne do noty. Ale že i on bude mít válečné choutky a diktátorské sklony.

Nyní tedy bezvýhradně chápu, povolební radost našich kolaborantů, v čele s Okamurou, Rajchlem, soudružkou Konečnou či Sterzikem.

Tihle včas pochopili, že prezidentské volby stvořili další nestvůru.

A já se jen ptám. Kde máte ten váš mír, chcimírové?

To je dobrá otázka, jen ne k tomu o čem píšu.