Evropa nechudne proto, že by byla slabá. Chudne proto, že přestává vyrábět bohatství

Evropská unie má téměř všechno. Obrovský trh. Vzdělané lidi. Moderní infrastrukturu. Technologie. Kapitál. Tradici průmyslu i vědy. Přesto se stále víc propadá za USA a postupně i za část Asie.

Problém není v tom, že by Evropané málo pracovali nebo byli hloupější. Problém je, že Evropa začala věřit, že bohatství vzniká hlavně přerozdělováním, regulacemi a řízením shora.

Nevzniká.

Bohatství vždy vzniká tím, že někdo něco vytvoří levněji, rychleji nebo lépe než dříve. Novou technologii. Lepší výrobu. Levnější energii. Efektivnější službu. A to nevymýšlí politici ani úředníci. To dělají miliony lidí, podnikatelů, techniků, investorů a zaměstnanců, kteří zkoušejí nové věci a nesou za ně odpovědnost.

Jenže právě to dnes Evropa dusí.

Když chce dnes někdo postavit fabriku, elektrárnu nebo větší bytový projekt, často stráví roky povolováním. Když chce malá firma růst, narazí na armádu regulací. Když chce průmysl levnou energii, dostane místo toho drahé ideologické experimenty. A když chce někdo uspět bez dotací, často zjistí, že konkurence už dávno nesoutěží kvalitou, ale kontakty na stát.

Tohle není problém kapitalismu. To je problém přeregulovaného systému, kde se stále více lidí živí přerozdělováním toho, co vytvořil někdo jiný.

A teď důležitá věc i pro levicového voliče.

Pokud chceme zachovat evropské zdravotnictví, důchody, sociální jistoty a životní úroveň, musíme nejdřív vytvářet dostatek bohatství. Bez toho nebude co přerozdělovat. Sociální stát se nedá dlouhodobě financovat z ideologie. Jen z produktivní ekonomiky.

Představa, že budeme mít stále více regulací, zákazů, dotací a dluhů a zároveň stále vyšší životní úroveň, je ekonomický nesmysl. To funguje jen chvíli. Pak přijde stagnace, drahota a postupné chudnutí celé společnosti.

Evropa proto potřebuje několik jednoduchých změn.

Méně regulací a rychlejší povolování staveb. Levnější energii místo ideologických experimentů. Méně dotací a více skutečné konkurence. Nižší zdanění práce. Méně dluhů. Více prostoru pro podnikání, investice a inovace.

To neznamená zrušit solidaritu. Znamená to vytvořit ekonomiku, která solidaritu vůbec dokáže dlouhodobě utáhnout.

A právě tady začíná být důležité, jak lidé volí.

Pokud budou voliči dál podporovat politiky, kteří každou krizi řeší další regulací, zákazem, dotací nebo dluhem, bude Evropa dál ztrácet konkurenceschopnost. Krátkodobě to může vypadat příjemně. Dlouhodobě to ale vede k tomu, že mladší generace budou pracovat stále více za stále menší reálnou životní úroveň.

Lidé by proto měli začít volit podle jediné základní otázky:

Pomáhá tento politik vytvářet nové bohatství, nebo jen přerozděluje to staré?

Protože bez nového bohatství nebude ani sociální stát, ani kvalitní zdravotnictví, ani evropská životní úroveň. Bude jen více dluhů, více závislosti na státu a stále méně prosperity.

Zdroje a ekonomická východiska článku

Mario Draghi, Evropská komise: The Future of European Competitiveness, 2024. Zpráva o konkurenceschopnosti EU, vývoji produktivity, inovačním zaostávání Evropy, cenách energie a překážkách dalšího hospodářského růstu.

Evropská komise: Competitiveness Compass for the EU. Dokument navazující na Draghiho zprávu, který se zabývá konkurenceschopností, inovacemi, administrativní zátěží a podmínkami podnikání v EU.

Evropská komise: Simplification, implementation and enforcement. Podklady ke snižování administrativní zátěže evropských podniků.

Evropská komise: Action Plan for Affordable Energy. Podklady k cenám energie a jejich vlivu na konkurenceschopnost evropského průmyslu.

Evropská komise: Single Market Strategy. Podklady k překážkám, které stále omezují fungování jednotného evropského trhu.

Jesús Huerta de Soto: Teorie dynamické efektivnosti. Teoretické východisko pro chápání ekonomiky jako procesu podnikatelského objevování, tvorby nových informací, konkurence a působení zisku a ztráty.

Ludwig von Mises: Lidské jednání. Teoretické východisko pro význam lidského jednání, podnikatelské kalkulace, cen a alokace vzácných zdrojů.

Murray N. Rothbard: Zásady ekonomie. Ekonomické východisko pro fungování trhu, cen, kapitálu, podnikání a důsledky státních zásahů.

Friedrich A. Hayek: Soukromé peníze. Východisko pro kritiku peněžního monopolu, politického ovlivňování peněz a význam konkurence v měnové oblasti.

Frédéric Bastiat: Zákon. Východisko pro úvahy o státním přerozdělování, vlastnictví a hranicích působení státu.

Poznámka autora: Při přípravě a jazykové úpravě článku byla použita umělá inteligence ChatGPT.