Dotační průšvih za 300 milionů.

My nic, neznají se ke krachu českého ‚Silicon Valley‘ exmi?nistři.   O této kauze  se už párkrát psalo takže kdo má zájem, může si zjistit podrobnosti o co šlo.  

        Toto selhání jasně dokazuje, že podnikání s dotacemi a pomocí úředníků je jen cílené rozhazování peněz, které byly před tím uloupeny jejich vlastníkům, skrze daně. 

?      Proč bude stále docházet k takovému selhání zjistíme, až pochopíme teorii podnikání, velmi dobře propracovanou  rakouskou ekonomickou školou.  Podle této teorie nemá úředník, který rozhoduje komu peníze poskytnout, dostatek informací na to, aby rozhodl správně. Jednak proto, protože tyto informace ještě nebyly vytvořené a jednak proto, protože se v dané ekonomické oblasti nepohybuje.  

      Podnikatel, který o dotaci žádá,  naopak dobře ví, že investice, kterou chce realizovat,  je velice riziková a nemá proto zájem hradit ji celou ze svých prostředků. Kdyby tomu tak nebylo, pustil by se do její realizace se svými prostředky, na místo toho aby podstupoval ponižující proces žebrání u dotačních úředníků.   Z toho nakonec vyplyne mnoho a mnoho špatných projektů, které by bez dotací nevznikly.  

      Každá dotace  je plýtváním, protože vnáší na trh zavádějící informaci, na základě které dojde k vyčlenění zdrojů a podnikatelských aktivit dalších podnikatelů, bez ohledu na uspořené zdroje a reálné potřeby lidí v dané společnosti.  

      Lidé si neuvědomují, že jim stát bere víc jak polovinu jejich produkce, aby to pak mohl dát několika desítkám spřátelených firem a podnikatelům, často milionářů.  Tím, že jim tyto prostředky vezme,  vezme jim i  možnost,  aby svými nákupy deklarovali své reálné potřeby.  Na místo toho dostanou projekt v hodnotě několika set milionů, který jim k ničemu není. 

    Chápu, že může existovat mnoho projektů, vytvořených pomocí dotací, u kterých to plýtvání není tak zřetelné, ale o to víc  jsou nebezpečné. Jednak proto,  protože neodráží skutečné potřeby těch, co byli násilím donuceni tyto projekty platit a jednak proto,  že  snižují odpor lidí vůči těmto investicím.    Toho pak umně využívají politici, kteří tak  mohou ospravedlnit větší a větší olupování produktivně činných lidí. 

     Zakončil bych volnou citací ekonoma a filosofa  Bastiata:  Lidé se nechají politiky podvést, když vidí tohle a tohle, co bylo postaveno z peněz, které jim byly uloupené.  Co vidět nemohou jsou právě věci, služby a stavby, které by mohly vzniknout z peněz, pokud by jim zůstaly.   Jenže k tomu je potřeba představivost a fantazie, kterou mnoho lidí nemá.