Když se konflikt řeší pěstí, nikdo nečeká, že to skončí podepsanou mírovou smlouvou. Pepa se v hospodě popere s Frantou, ráno si podají ruku a pivo se točí dál... Ale to je chyba - propásli jsme netušené možnosti
Když se konflikt řeší pěstí, nikdo nečeká, že to skončí podepsanou mírovou smlouvou. Pepa se v hospodě popral s Frantou, ráno si podali ruku a pivo se točí dál... Ale to je chyba – propásli jsme netušené možnosti !
V zásadě platí, že když se dva perou, třetí se má buď smát nebo si pečlivě spočítat, na kterého kohouta vsadit, případně stanovit cenu lístků za toto představení.
Rozdíl v měřítku má pak zásadní dopad na průběh a pravidla, kterými se řídí, podobně jako zákony kvantové fyziky v mikrosvětě a relativistické efekty na astronomické úrovni. Není však nutno být expertem v tomto oboru, abychom postřehli některé rozdíly v reálném světě a jejich dopady na nasě životy.
Základní princip, který je možno v poslední době pozorovat a jehož význam v průběhu času narůstá je, že: Pokud dostane nakládačku drzej Pepa, co si moc dovoloval, zbrojní průmysl na tom nevydělá ani korunu!
Za to dojde k jinému efektu - vynoří se spousta subjektů, které budou hájit Pepova 'lidská práva' a běda, jestli se napadený bránil příliš tvrdě. Hrozilo by totiž, že by si Pepa poté, co dostal nakládačku, dal už příště pozor a nehrozil by z jeho strany další konflikt, na kterém by se mohli přiživit jeho advokáti. Záleželo by ještě na tom, jestli je Franta hromotluk, nebo si Pepa přivede kamarády.. Jenže to jsme v 'mikrosvětě lidských částic'.. Posuňme tedy měřítko:
Z logiky věci by se dalo předpokládat, že míra rizika, kterou je třeba mít na zřeteli, vzrůstá - od hospodské půtky, která těžko postihne obyvatele vedlejšího domu – přes pacifikaci zabarikádovaného teroristy s kufrem dynamitu – až po řešení mezinárodního konfliktu s účastí armády.
Opak je pravdou. - Jak narůstá šíře konfliktu a jeho trvání, roste také naděje, že dojde i k mnohem větším škodám, které bude možno napravovat, aby se kola obchodu nezastavila. Musí se také zachovat pravidlo minimální investice při maximálním zisku, které je zde vylepšeno tak, aby náklady nesl pokud možno někdo úplně jiný než ten kdo inkasuje zisk.
Je také dobré vědět, kdy dojde k překročerní kritického množství a 'štěpnou reakci' již nebude možno zastavit. A také znát bezpečnou vzdálenost pozorovatele od epicentra. Nejlépe daleko za mořem...
Hospodský se také nemůže dlouho vymlouvat na to, že točí pod míru, účtuje si dvakrát tolik a jeho produkt chutná jako splašky. V makroskopickém měřítku je však tento zázrak umožněn a to ještě dlouhou dobu poté, co dostal náhradu za rozbité půllitry a zlomenou nohu u židle. A to přesto, že se Pepa s Frantou poprali na zahrádce, kde jsou lavičky a točí se tam do kelímku...
Aby to ale nebyla taková sranda - ukazuje se, že čím větší průšvih, tím si dáváme menší pozor na jeho dopady a místo toho necháme tyto 'barmany' kasírovat nehoráznou tržbu. Věřte, že je jim úplně u zadku, kdo z těch dvou, tří nebo deseti si začal a přístě jim donesou další rundu.
Tady však podobnost končí, protože kvůli třiceti pivům a dvěma litrům rumu si žádnej normální hostinskej nenechá zničit celou hospodu! Těch máme dost, zatímco planetu jenom jednu a taky víme, že ve větším měřítku se každý požár vymnkne kontrole.
Logických důvodů je příliš mnoho. Zbývá tedy pronést onen sebevražedný argument typu:
„Co má bejt ? Za všechno přece může Franta, tak ať je to třeba všecko na padrť!“
Fr. Filip Dvořák
(autor je publicista, rocker a dobrodruh)
https://www.facebook.com/frantisekfilip.dvorak
