Knížecí rady a jiná doporučení

Jistě máme všichni rádi, když nám OSN, Evropská unie, Amnesty Internacional atp. neustále něco doporučují. Různé samozvané komise nám radí, jak si máme počínat ve vztahu k migrantům a být více tolerantní ve vztahu k menšinám.

 KNÍŽECÍ RADY A JINÁ DOPORUČENÍ

 Jistě máme všichni rádi, když nám OSN, Evropská unie, Amnesty Internacional atp. neustále něco doporučují - zvlášť ve věcech o kterých nemají ani ponětí vzhledem ke specifickým podmínkám, ve kterých vznikly. Po každém teroristickém útoku se nám doporučuje, abychom zachovali klid a nemysleli si, že to má snad něco společného s Islámem.
 Různé samozvané komise nám radí, jak si máme počínat ve vztahu k migrantům a být více tolerantní ve vztahu k menšinám. Nebo jak řešit genderovou problemtiku, která nabývá na významu přímo úměrně s počtem odborníků, které chrlí fakulty humanitních studií a podobných ústavů. Což je pochopitelné, neboť vyvstala nuntost tyto absolventy nějak zaměstnat.
 A.I., dle zlých jazyků ARESTY Internacional, je posedlá především detaily z Evropského prostoru, jako jsou zločiny zvednutého záchodového prkénka a proto jim ani nezbývá moc času řešit problémy méně virtuální. Jako třeba přežívající otrokářský systém v jistých muslimských zemích, či tamější problém skutečné disikrimince žen, jenž je nedílnou součástí islámského práva.
 Obzvlášť úsměvné jsou doporučení OSN v oblasti lidských práv za dobu předsednictví Saůdské Arábie - vzoru jejich dodržování..
 O Tureckých doporučeních na adresu evropských států již nelze mluvit jinak, než o nehorázné drzosti, což s podivem částečně dochází i některým čelným představitelům unie.
 
 Nicméně tak dlouho se k těmto zemím přistupovalo natolik servilním způsobem, že se nemůžeme divit jejich falešlému pocitu, který jsme v nich vypěstovali - přesvědčení o tom, že zatímco JIM vše projde, tak NÁS mají právo o těchto věcech poučovat.

 RADY-POUČOVÁNÍ-DOPORUČENÍ mívají různou míru důrazu,  úroveň užitečnosti, a odlišný záměr svého sdělení.
 Z dějin uveďme jen několik poučných případů:
 
 - Když se Marie Antoaneta divila steskům svých poddaných: VOLAJÍ, ŽE NEMAJÍ CHLEBA? - TAK AŤ JEDÍ KOLÁČE!
 - Podobně inteligentně se v devadesátých letech divili Američané případu justiční vraždy Milady Horákové: PROČ SI NEVZALA LEPŠÍHO PRÁVNÍKA?
 - A pokud naše hladina THC nepřekročila kritickou míru, uvidíme možná bez nekritického nadšení i doporučení zástupců květinových dětí z 60. let na adresu ministertva obrany: ZRUŠTE ARMÁDU A BUDE MÍR!

 Naše mentalita má ovšem tyto tendence zakořeněny již od samého počátku lidského rodu, kdy ještě plnily převážně pozitivní funkce - předávání zkušeností z předchozího lovu, sklizně nebo stavby příbytků, eventuelně z boje s nepřátelským kmenem.
 Jenže techniky manipulce časem pokročily a pak už vůbec nemuselo jít o dobře míněnou radu, nýbrž o způsob zvýšení svého pocitu důležitosti, či dokonce o záměrnou mystifikaci v zájmu prospěchu radícího. A někdy i v zájmu kmene nepřátelského, který tuto pátou kolonu do osady Havranů nasadil.
   
 Přestože způsob dobrých rad a poučování nemá zrovna za cíl oklamání jejich příjemce, může nadělat spoustu škod již ze své podstaty, pokud chybí zpětná vazba a poučovateli nic nebrání v jeho spanilé jízdě a potvrzení jeho postavení: JÁ RADÍM - TY SE TÍM ŘIĎ!
 
 Proto se také najdou lidé, co poradí člověku s těžkou depresí:
 - MĚL BY SIS JÍT RADĚJI ZABĚHAT!
 Nebo bezdomovci, který vybírá popelnice:
 - TO MÁŠ ZA TO, ŽE TI CHYBÍ POZITIVNÍ MYŠLENÍ!

 V podobných případech neplatí, že aby někdo mohl druhému poradit, musí také něco vědět a chápat, ale naprosto opačně - KDYBY VĚDĚL A CHÁPAL, TAK NEMŮŽE RADIT!

 Ono je ošemetné dávat rady i svým přátelům, které známe nebo si myslíme, že je známe, stejně jako situaci, ve které se ocitli, když říkáme: JÁ NA TVÉM MÍSTĚ... - To je ten problém, neboť na jeho místě se všemi podstatnými okolnostmi a vazbami nikdy nebudeme! A pokud nejsme postiženi výjmečným stupněm představivosti a empatie, často nemáme vůbec šanci k meritu věci proniknout.
 I když je mnohdy takový rozhovor s přítelem přínosnější, než konzultace u odborníka, co má patent na pravdu a na rozdíl od vás bude jeho námitky klasifikovat jako nespolupráci a příznaky duševní poruchy.
 Člověk si stejně nakonec musí poradit sám a jeho život za něj nikdo neodžije, ať se tváří jako sám spasitel.
 
 Těch neustálých rad a doporučení by v životě mohlo být pro klid duše podstatně méně. Možná by ze začátku stačilo, aby:

 - Státy, které zůstaly v oblasti lidských práv na úrovni středověku, se zdrželi JAKÉKOLI rady na toto téma
 - Člověk s ministerským platem si dvakrát rozmyslel, než začne radit některým rodinám, či důchodcům, jak vyžít s příjmem pod hranicí chudoby a divit se, že si nevytvořili  'dostatečnou finanční rezervu'.
 - Slečna, která zrovna vylezla ze školy by se též mohla zamyslet dřív, než začne poučovat čtyřicetiletou mámu od dětí v manželské poradně.
 - A my si dali více pozor na to, kdo nám radí a nejvíce na ty, coneustále opakují, jak to  námi myslí dobře.

 Ostatně - nenechte si moc radit ani ode mne, možná jsem Ruský agent!

 Fr.Filip Dvořák

(autor je publicista, rocker a dobrodruh)

https://www.facebook.com/frantisekfilip.dvorak