Blbí nebo navedení?

Někteří vrcholní předstvitelé Evropské Unie asi blbí skutečně jsou, jiní se tak tváří. Co je pro nás horší?

 BLBÍ NEBO NAVEDENÍ ?

 Otázka tradiční, avšak poslední dobou čím dál více aktualizovaná. Týká se, jak jinak,  politické scény, jejích projevů a úředních rozhodnutí představitelů EU, které se nás bez varování dotknou jak na místní, tak mezinárodní úrovni, aniž bychom měli nějakou šanci adekvátně a včas reagovat.
 Vraťme se tedy ke klíčovému bodu obratu, který urychlil průběh oné pohromy, která může zásadním způsobem přepsat historii Evropy:

 Někdejší velkohubé pozvání miliónů Syřanů do německého ráje mohl někdo považovat za projev demence. Následné podivení se nad tím, že ony valící se masy není možné zvládat, provázené sílícím tlakem na okolní státy, aby také ochutnali z onoho pohádkového 'Hrnečku vař', už vyvolalo pochybnosti
a podezření, že místo blbosti máme naopak co do činění s rafinovaným úmyslem, do detailu předem naplánovaným. Další navzující kroky ze strany unie a jejich institucí tento dojem ještě zesílily.

  Zdá se, že proti tomuto plánu je naše obrana ve většině případů důkladně blokována, avšak spíše díky letité praxi oné mašinérie. Nikoli díky kreativitě a improvizaci, které jí přisuzujeme převážně proto, že tyto postupy proti ní sami v sebeobraně používáme. Netvrdím, že neexistují úřední, či političtí kreativci, kteří na té druhé straně barikády působí. Naopak, jenže s těmito jedinci většinou nepřijde běžný člověk do styku a na vyšší mocenské úrovni je zase těžko rozezná od jednolité nomenklaturní šedi.

 Odpověď na úvodní otázku je poměrně jednoduchá. A sice ta, že její samotná formulace je chybná či přinejmenším nepřesná - nejedná se totiž o disjunkci(vztah vylučující), ale naopak o vztah vzájemně se doplňující. Platí obojí a zároveň je jejich účinek při současném výskytu ve správný čas mnohonásobně silnější. Optimální je využít blbost přirozeně vykrystalizovanou a zároveň si vypěstovat  armádu idiotů, aby pokudmožno bezchybně a bez zaváhání plnila zadání z vyšších míst, aniž by třeba na okamžik zapochybovala o bohulibých úmyslech jejich zadavatelů. Samotná armáda idiotů, a to i sebelépe vybavená, by časem prohrála každou bitvu bez svého sofistikovaného velení. Snaha o pěstování použitelných kádrů je mimochodem znát i na některých ´produktech´ naší výchovně-vzdělávací soustavy. A nejedná se jen o tradiční produkci loutek, ale v některých případech také o pečlivý výběr jejich budoucích loutkovodičů.

 Situace je tedy mnohem horší, než v případě, kdy stojíme buď proti rafinovanému spiknutí, či jen proti armádě idiotů s mocenskými pákami. V prvním případě by bylo možno čelit tomuto problému racionálně a komunikovat pomocí logických argumentů. To ale nehrozí, neboť ona armáda(blbá i navedená) má za úkol na všech úrovních automaticky udusit jakýkoli racionální argument pomocí emočního vydírání nebo úřední mocí. Vrchní velení je navíc obvykle několik kroků napřed, co se týče předpokladu reakcí lidu, z jehož vůle by ona moc mohla padnout.

 Naštěstí však není možné naplánovat v tomto světě zcela vše a beze zbytku. Existují totiž úkazy, jako je např. efekt motýlího křídla´ či ´spontánní řád lidské interakce´. Ale ať už tyto věci nazýváme jakkoli, nemůže mít žádná skupina lidí na této planetě takovou moc, že by do svojí sítě lapila zbytek univerza a donutila ho pracovat podle svých algorytmů. Boží mlýny melou a vesmír funguje na vyvažujícím principu. Spolehlivě a neomylně. Obě uvedené kategorie se ho totiž vůbec netýkají. Kdepak asi udělali globální prediktoři chybu?

   Fr. Filip Dvořák

 (autor je publicista, rocker a dobrodruh)

https://www.facebook.com/FrantisekFilip.Dvorak