V socialismu zemědělství nemožnost normální tvorby kapitálu 2009.

To, že zemědělci a jiní tlačí na zvýšení ceny za zboží či služby jsme si již v socialismu zvykli. Na to si ale kapitál zvykat nemůže a nesmí, protože by se stalo to co je dnes vidět na každém rohu. Nataženou ruku od neschopných, kteří jen chtějí vyrovnat cenu, kterou sami zdeformovali všelijakým dorovnáním ušlého zisku.  

Od roku 1989 se nalilo několik desítek miliard na záchranu neschopných s odůvodněním ztráty důvěry občanů a vyhlášení bankrotu. Jednotlivé případy nebudu popisovat ty si každý doplní sám.To co se odehrávalo u nás se odehrávalo i jinde v národních ekonomikách. Je nutné si  připomenout, že i za socialismu od roku 1945 v národních ekonomikách dochází k okleštění práv kapitálu a ten hledá ventil jak z toho tlaku ven. Státní direktivismus. 

Přímá cesta vede ke globální krizi a nejlepší čas je v období konjunktury. Rizikový a neschopný kapitál místo toho aby nečerpal provozní úvěry( a měl vytvořené rezervy z doby konjunktury) a spořil tak zadlužuje národní ekonomiky a jeho dluhová služba má tragický dopad na nemožnost vyrovnat národní rozpočty. Začnou se tisknout peníze (kapitál to hned pozná ty rozpočty dluhové )  a spekulativní kapitál je taky kapitál je to štika v rybníce.

Stručně řečeno socialistické rovnostářsví, které vedlo a vede ke krizi hodnot kapitálu a ten se brání. Jeho obrana spočívá v jednoduché rovnici na jedné straně je tvorba ceny, která je vytvořena nabídkou a poptávkou a na druhé straně je důvěra kapitálu v čisté tržní prostředí, které je dáno ústavní zárukou v nemožnosti zasahovat do tvorby kapitálu!!! To ale v národních ekonomikách chybí a proto jsou různé státy co kapitálu poskytnou ochranu viz. Kajmanské ostrovy ap. No a td. ????

Proto se dnes nikdo v ekonomice nemůže vyznat a každý spoléhá co kde urve. Lékem je se vrátit k pochopení, že někdo musí dělat tak aby při porovnání výroby či služby byl konkurence schopný. Jestli toho naši zemědělci nejsou schopni tak musí na místo nich přijít ten kdo toho schopen je a porovnáním ceny se rozhodne o poptávce. Ovšem jestli je hodně nabídky tak se všichni neuživý a nemá cenu, cenu deformovat a uměle držet nad vodou. Stát může několik korun zadotovat např. mléko jenže mě taky nikdo nedotuje a musím plati to či ono. Nikdo nesmí mít větší výhodu ve státě kde jsme si všichni rovni (občanská i lidská práva)  Proč tedy je li tržní prostředí se chováme jako za socialismu a nebo v něm jsme????

Stanek (Fanuel)