Politické body našich státníku včetně knížete pána z Orlíku se nám ve Francii vymazaly- do čista- do čista. Francie a jemu podobné státy se svými demokratickými tradicemi nás musejí neustále poučovat, což my neradi slyšíme a tak při první příležitosti, to státům, jako je Francie, Německo, Ruská federace, Kanada, USA, dáme sežrat. A aby toho nebylo málo, tak si postěžujeme, že nám tohohle je málo a zas tohohle je nám moc. Čert (EU), aby se v tom vyznal. Korunu tomu vždy nasadíme (kníže z Orlíku, Nečas, Bárta, sir John), jak chceme být světový a státnický, že si dovolíme slušně řečeno rýpnout do samé podstaty problému. Kterému, ale lautr nerozumíme, což nás učiní zaručeně světovými, jedinými. V očích prostého, přemýšlivého lidu se však stáváme národní taškařicí na pokračování, včetně Nečasova vládního nesmyslu
Na podzim se vždy něco semele a nemusí to být jen obilí ve mlýnici. Většinou lid chodí na podzimní houby a kochá se romantickou představou, co bude dnes na talíři i přesto, že největší romantika je v zimě. Všem nám je jasné, že musí být zatopeno v kamnech a jaternička s prejtovkou na talíři se slivovičkou v náprstku to jistí. Chudák občan se tak může cítit v roli prince i chuďase. Ono famfárum dnešní politiky a přemoudrých rádců, co berou za ty svoje rady peníze si musejí uvědomit, že bez peněz do hospody nelez. Dobrý úmysl, jak v občanském životě, tak i v roli nějakého politika dostává vždy reálnou podobu viz. citace,, Za dobrotu na žebrotu“. Tato moudrá rada je všem zadarmo k dispozici a záleží, kdo a jak si ji přebere. Na jednu stranu se dá i říct, že kdo nic nedělá tak nemůže nic zkazit na druhou stranu se dá i taky říct, že někdy je lepší nic nedělat než předstírat, že něco budeme dělat a pak se ukáže, že jsme si nadělali do kalhot.
Stanek František Fanuel
