Teplejší ráno, po zimních dnech, nám ukazuje, co do rána vyčaroval, teplý vánek na našem trávníku, parku, i na ulici. Je to směs různých vůní a pachů, ne nepodobných houbovým výtrusům. Každý z nás jistě zažil, to nepěkné mazlavé našlápnutí, kdy si člověk nemůže ani zanadávat. Protože, ta beznaděj je hrozná. Při pomyšlení příjezdu, autobusu, či tramvaje a nedej (B) metra. Brrrrr!! Co následuje ?? Proklínání samotných pejskařů, hlava nehlava a papír, to nepochopí, ani to nemůže popsat. Vlastně ano!! Vždyť já sám a nebo panička jsem ráno nesebral (la) a sám jsem dostal (la), houbovou nadílku. A proto pozor!! Páničkové i paničky na dárek. V podobě košíku: Les je plný hub.
Plný košík hub, co by dup.
Padá, padá bílá pohoda a zakrývá hnědé kopečky, které rostou, jako houby po dešti. Za vydatné podpory nás. Přátel z nejvěrnějších. Už kňučíme, skáčeme a vrtíme ocáskem radostí, když páníček, či panička s vteřinovou ručičkou, před očima nás vypustí a my můžeme s neskonalou úlevou si přečíst pár hezkých psaníček, které vytvořila naše komunita. Tu je psaní od jisté slečny, hned vedle je záznam, od nočního ticha. A kousek opodál je zpráva, kterou zrovna přikrylo, jiskřivé, vločkové mámení.
Ach, není nato, když se můžeme rozběhnout, vyskákat a potkat s kamarádem, čumáčkem se popasovat. Popovídat si a zavrtět ocáskem a s jistou rezervou ,,dělat“, že neslyšíme. Tím jasně dáváme najevo sice neposlušnost, ale ta svoboda v našich uších je nebeskou manou. Která nás svádí procházku si prodloužit.
Ale co to je, za křik, lomoz, úpění ?? To náš pániček má asi závrať, nějak se divně kymácí, hází rukama a najednou bum, prásk a náš dvounohý kamarád je na zemi. To je ale vůně, že by??? A hned běžím, toho nemotorného tvora potěšit, olíznout vlhkým jazýčkem, polaskat se. Ehm, ouvej. Samý křik a sténání, naříkání. Páníčka!!.
Nad svoji nemotorností, která je způsobena oblevou, kdy idylka končí s příchodem teplého počasí. Což nám ukazují ty naše, tajemné hnědé kopečky, které byly doposavad pěkně schované, jako houby v lese, přikryté bílým jehličím.
Apropos:
Teď jsem správně pochopil, že ti lidé mají, ty naše houby sbírat, do papírových pytlíků a házet do připravených košů. Má to jeden velký a to dost podstatný význam! Aby ten Váš páníček neskončil, jako ten můj v houbovém guláši. Váš věrný psík. Ňafffff…… vrrrrrrrrrrrr.
Stanek František Fanuel
