Olšanské hřbitovy včera a dnes.2010

Je jistě správná politika státu dbát na místo posledního odpočinku, nejen u nás doma ale i v zahraničí, kde máme nejeden pomník padlým v obou světových válkách. O to je hezké srovnání kvality peče o veřejné prostory před rokem 1989 a dnes.

 Vzpomínka na zemřelé a pitně upravené místo vytváří kulturní dojem národa při zajištění poslední cesty životem. Oázou klidu a míru jsou i Olšanské hřbitovy, které jsou v centru metropole několika hektarovým posledním místem odpočinku, které sousedí s Izraelským a Franz Kafka je tak duchovním spojovatelem dvou kultur.

 Moje procházky před rokem 1989 se potýkaly s hromadami listí a nevlídného uspořádání čestných pohřebišť a pohledově i havarijní uspořádání oprýskaných budov, neskýtalo radostný pohled.

Vše je v lidech a tak i já jsem uvítal změnu v koncepci správy Olšanských hřbitovů, která se zaměřila na čestná pohřebiště a sociální zázemí vlastních zaměstnanců, jako logicky správného předpokladu řádné práce  pracovníků mužského i ženského pohlaví. Je to dáno i organizačními schopnostmi p řed. Grametbauera, který přes magistrát hl.města Prahy zajistil tolik potřebné finanční prostředky.

 Na oplátku pracovníci jim přímo řízení odvádějí vysoce kvalitní práci jedná se o p. Michalce, p. Brůnovou a dalších pracovníků, bez kterých si provoz Olšanských hřbitovů  a pořádek nelze představit. Tato profesionálně odváděná práce  za každého počasí je i vizitkou Prahy matky měst. Je i na místě připomenout ocenění několika pracovníků a na pozvání odletí do Belgie načerpat i nové zkušenosti s úpravou za použití profesionální mechanizace, kterou využijí při své práci.

Stanek (Fanuel)