Co spojuje stát a rodiny ?? Jeden velký bankrot s exekutorem! 2010

Bankrot není nic jiného, než že se dlužník dostane do přímé závislosti tomu, kdo půjčil. Ve svém důsledku je jedno zda to byla banka, či volný investiční KAPITÁL. Výslednicí je vždy tvrdý postih a zabavení dispozičních práv k majetku státu i lidu. Exekutor je jen služebník poskytovatele úvěrů. A nesplácení úvěrů znamená jistou snahu mít i vliv na stát a jeho rozhodovací  proces v zájmu lidu. Není a nemůže přece být v zájmu lidu mít slabý stát  a bezpečnostní složky, či  krátit důchody, či krátit lékařskou péči. O kultuře a dostupnosti umění, ani nechci a nebudu hovořit, tam je již bída dnes.

Doba konce státu se blíží s dobou konce exekutorů. Náš stát je zadlužen a není schopen dostát svým závazkům. Jinak, než přes další půjčky atd. Naše zadlužené rodiny mají dluhů nespočítaně a splácení dluhu, řeší novým a novým dluhem,  tak jako stát. Je jasné, že banky i volný investiční kapitál, jim rádi půjčí, vždyť ty nemovitosti mají taky nějakou hodnotu. No ne??  

Jenže, zde je ten kámen úrazu. Co když a nebo lépe řečeno, není zájem o nemovitosti, byty?? Možná ke spekulaci, ale banka i stát potřebuje hotovost, no a když  není tak ?? Se to řeší další půjčkou a je už jedno jestli od volného investičního kapitálu, (banky) a nebo od rodin, (prázdná kapsa). Je jasné, že úspory hrají velkou roli v hospodaření, ale jestliže není dostatečná rezerva, a nebo příjem, tak stát i rodiny musejí zákonitě dřív a nebo později zbankrotovat.  

Ano jde mi o rezervu a tvorbu bohatého a bezpečného státu, který dbá o ochranu svého lidu, jak doma, tak i ve státech, kde se minoritní skupiny(Bojů) občanů nacházejí. Stát musí být tím motorem prosperity a stát musí být tím, kdo vytváří  ústavní a zákonné prostředí pro tvorbu KAPITÁLU.

Ovšem, dnes se díky ss. Klausovi a s. Havlovi  scvrkla role státu do jakési privatizace a zkratkovitých hesel, které nic neřeší. Naopak se dostáváme stále víc ke dnu a dno je v nedohlednu a k tomu ještě plné bahna.

Závěr:

Tak si zas, jak by řekl básník lehnu a již se ani nehnu. Je víc než zřejmé, že kdo jednou ulehne, tak se již nepohne. Postel a ležící dluh,  se bude muset vyhodit a novou postel i s truhlářem zaopatřit.

Stanek František Fanuel