Stalo se nějakou módou, že Rakušáci vedou jakési veřejné průzkumy sousedských vztahů a pak je zveřejní světu k nahlédnutí. V nich náš soused vyjadřuje jejich oblíbenost k Čechům, Maďarům a dalším sousedům. Do jisté míry to na mě působí jako by Rakušáci měli patent na rozum a co víc, nějakou licensi na hodnocení svého okolí.
Neřekl už Ježíš, že „kdo se povyšuje bude ponížen a kdo se ponižuje bude povýšen“? Takže Rakušáci, kdo vás udělal velitelem v Evropě? Kdo vám dal právo hodnotit negativně sousedy Čechy, když se mi zdá že u vás se říká, že „tatynek je z prase a maminka s víně“? A na víc se říká, že ve Vídni stačí zavolat na náměstí česky kdo je Čech a pokaždé se vám na to někdo ozve. Půl Rakouska má český původ, nebo ne? Máte lidičky českou krev, vzpamatujte se!
Samozřejmě, že doma ať si hodnotí každý koho chce a jak chce, my sami máme své výhrady proti každému v sousedství. Je to lidská povaha, ale jakmile se to stává dostačujícím důvodem ke článku v novinách, je to věc veřejná a pak vás napadne myšlenka, že co si to dovolují?
Hitler přivandroval z rodného Rakouska, nad tím bych moc hrdý nebyl a Rakousko samo o sobě se podřídilo Hitlerovi jakoby nic. Schwarzenegger je také rakušák a kromě velikých svalů a svalnatých řečí si dokázal ještě pořídit mimomanželské dítě se škaredou služkou a prošustroval Kalifornské jmění jak nikdo před tím. Jinak nic moc. Jeho sláva je sice veliká, ale jeho herecké výkony bych už tak nehodnotil.
Co ještě? Jejich klobásy se vyrábějí většinou, nebo aspoň vyrábělý vždy pod vedením nějakého českého řezníka, Rakušák na to nestačil.
Když jsem tam prožil 6 měsíců v uprchlickém lágru, tak se k nám zaměstnanci sice chovali pěkně, ale to jen díky Americkým penězům, které ty tábory držely při životě a umožnily zaměstnanost pro Rakušáky. Více uprchlíků, více práce pro Rakušáky. Soukromý podnikatel si pro nás ale jezdil na roh před lágr a vybíral si nás jako dobytek na trhu k námezním pracím a platili nám tu nesprostější mzdu dne.
V jedné fabrice, kde jsem nějaký čas pracoval nám dávali najevo diskriminaci jen o jeden stupeň lepší, než Jugoslávcům, které tam považovali za nejhorší póvl. My jsme byli skoro póvl. Jednou se stalo, protože jsem byl „Čech“, to už bylo něco, že mě majitel vzal z těch nejhorších prací a dal mě k zedníkům míchat maltu. Povýšil jsem tedy a po práci jsem tím pádem nemusel umývat další dvě hodiny celou fabriku od mastnot a špíny po zpracování masa. Mohl jsem jít na pokoj, který nám poskytoval. Rakušáci v poschodí na pěkných pokojích a uklízečkou a my, póvl v přízemí s Jogoši, ve špíně a smradu z ponožek. Ne však z mých, já si je pral.
Jejich nadřazenost byla tak viditelná, že jsem věřit svým očím nechtěl, ale když jste byl uprchlík a potřeboval nejaký ten šiling tak se podřídíte.
Rakušáci stáli ráno u stolů a vázali provázky na kusy masa a my, blbové-uprchlíci a nájemní dělníci jsme to zvedali a věšeli na vozíky které šly do udíren. Váha jednoho klacku, na kterém bylo navěšeno asi 9 kusů vepřových hřbetů byla skoro 80kg. To byla prácička. Nestěžuji si, jen ukazuji, jak si vážil pan majitel svých lidí a jak si vážil najemného „dobytka“. Rakušák měl vždy a přednostně lepší práci.
Jo, je to země hezká, to ano, ale jak vidím, nemají tam prostě rádi Čechy. Vím, jsme takový divný národ, (kdo je bez viny hoď po nás kamenem) ale ve světě jsme docela vážení. V Americe jsem nikdy diskriminaci nepocítil. Naprosto nikdy. Ba naopak, docela nás Čechy obdivovali, i když si sice chudáci pletli Československo s Jugoslavií, ono jim nějak znělo podobně „Czechoslovakia“ a „Yugoslavia“. Těžko to vyslovovali, jako byste jim nařídili vyslovit „prasklo sklo“ rychle po sobě. To jsem jim lehce odpustil, ale vysvětlil, že my nejsme ti na Balkánu, my se nerveme a nezabíjíme, my jsme si naše rozdělení mezi Čechy a Slováky vyřešili bez krveprolití. Ale jinak Čech byl vážený, ne však v Rakousku.
Co pro to děláme abychom si zlepšili pozici v Evropě to nevím, ale nedělá mi dobře číst že „už nejsme nejméně oblíbenými sousedy“. Jakoby jsme se měli začít radovat z takové pocty. Rakušáci nás začínají mít rádi, tak to je úspěch, to jo.
Česká země je krásná a kdyby nás nesplundrovali komunisti a nedrželi nás v „lágru“, tak jsme možná Rakousko předběhli už dávno. Je smutné, že se na nás náš soused dívá přes prsty a při tom se neumí zadívat do „vlastního dvora“. Všude je nějaká špína a ruiny po zlých lidech a těch je v Rakousku tolik co v Čechách, o tom jsem přesvědčen. Jenže jejich povyšování se bere vážně.
Ono se také říká, že ten kdo ponižuje jiné, chce sám sebe vidět lepší než je. Asi jim to dělá dobře, neboť když jsi ty zlý, já musím být přece dobrý, ne?
Frank Krejčí
