Přečtěte si příběh z jednoho hospodářského dvora, kde žilo nesčetné množství slepic a s nimi několik kohoutů. Ale více kohoutů, více funkčních problémů, což často vedlo k rozepřím a dokonce kohoutím zápasům. I přes všechny rozepře, jistá slepčí hierachie vždy zanechala vedoucí kohouty ve vedení a slepicím zůstalo jen to snášení vajec a vyvádění malých kuřátek na hnojiště. Tak, jak to příroda rozhodla dávno před tím, než se začalo řešit co bylo první, vejce nebo slepice.
Dvůr byl plný všelijaké havěti, od slepic, přes kačeny, kočky, několik psů, u hnojiště se prali potkáni o kus nahnilého jablka a k tomu se tam slétali vrabci z celého okolí, kteří hledali obživu ze zbytků toho, co slepice nestačily pozobat. Jednou však pár kohoutů zpozorovalo, že některé slepice mají silnou touhu vést ty ostaní a možná i tak usnadnit kohoutům jejich práci. Jedna z nic, jmenovala se Karolina, byla statná slepice s vlastnostmi kohouta. A dokonce skoro jako kohout vypadala. Byla to bojovnice, pevné postavy a ostrých očí. Vyhýbala se snášení vajec a raději se zůčastňovala na různých kohoutích potyčkách a místo snášení, raději donášela. Postřehla i takové tajnosti jako že, která slepice zanáší, která snáší málo a která je poslušná a podřizuje se zákonům dvora, která krade tajně jídlo jiným a která se dělí s ostatními. Ihned svá zjištění donesla kohoutům a ti pak udělali rychlý pořádek. Statná slepice Karolina se ráda zviditelňovala a tak ji kouhouti začali používat na různé menší i větší služby, až se stala permanentní spoluvůdkyní celého dvora a odborníkem na dvorní podfuky.
Hlavní, ten nejstarší kouhout byl docela rozvážný, ale často též nerozhodný. Jeho první podřízený byl však mladý, silný kouhoutisko, s ocasem napřímeným a zobákem ostrým jako šavle husara. Jmenoval se Časomil. Zdálo se, že jeho nadřízenost funguje dobře a sem tam opravdu fungovala, pokud by sledoval celý dvůr nějaký neznámý pozorovatel zpoza plotu. Uvnitř dvora však bylo některým slepicím a kouhoutům už nějakou dobu jasné, že se náš pan kohout sem tam ustřelil. Byl však pán dvora, takže se mu nikdo nesnažil lést zbytečně do cesty.
Život na statku probíhal zdánivě v pokoji, sem tak se i slepice popraly, sem tam kohouti, jak to už bývá. Nu ale slepice Karolina si nedala pokoje, podněcovala někdy zbytečné nepokoje a pak je řešila svým rázným zásahem, aby získala ještě větší důvěru mladého kohouta. Na starého moc nehleděla, věděla, že ten se už na nic nezmůže a na víc, jeho dny nadvlády byly stejně už sečteny. Na mladém Časomilovi jí záleželo.
Po nějakém čase se mladý kohout mylně rozhodnul a postavil Karolínu do permanentní pozice zvané strážkyně plotu a hnojiště. Karolína byla jmenována do nečekané funkce, kterou zastával před ní už několik roků kohout s černým peřím. Sotva byla Karolína jmenovaná do funkce, vzedmula se silnou pýchou a než se kdo nadál pozobala ne jen černého kohouta, že ho museli odstavit do kurníku k léčbě, ale i několik dalších kohoutů, keří se nedokázali branit jejímu neobyčejně ostrému zobáku a odstoupili také. „Čarodějnice jedna,“ mysleli si v duchu.
Ale Časomil nad tímto zásahem úplně zkoprněl, když to zjistil za několik dní. Co si to ta slepice dovolila? Pozobat kohouty? Jeho spojence? Zatracená slepice. Nosnice vajec, která má v podstatě sedět na vejcích a být ráda že je ráda?
Kohout se rozzlobil, načeřil peří, létal po dvoře zlý jako čert, s hřebenem rudým jako krev. Pro pořádek na dvoře si však uvědomil, že tenhle čin ukazuje jen jeho slabost. Slabost, že volil špatně, že přehlédl veškeré zásady dvorního pořádku. Že dal příliš velkou moc slepici, které okamžitě za jeho zády a to jen za pouhé tři minuty své vlády zneužila jeho důvěry. Musel udělat ihned z nouze cnost, musel se jí zbavit. Ostatní kouhouti byli rovněž silně pobouřeni, někteří až do nepříčetnosti. Jeho reputace ztrácela na ceně každou minutou. Proto ihned vystoupil veřejně a zagdákal celému dvoru: „ Karolina musí z funkce ven. Její jednání mě zaskočilo a rozesmutnělo. Jednala neuváženě a proto ji okamžitě zbavuji její hlídací funkce. Moje důvěra v ni spadla pod bod mrazu mojí milí kohouti.“Karolina se bránila, ale nic nepomohlo. Nahnali ji zpět do hnízda, kde musela začít okamžitě snášet vejce, jako každá řádová slepice.
A tím doba nadvlády pyšných slepic nad kohouty za pouhých osum dní skončila. Ale důvěra k vedoucímu kohoutovi byla už podkopána. Jejich pán a vůdce zklamal. Dvůr se na chvíli vrátil do původního stavu, ale náš milý kohout se zobákem ostrým jako šavle se už netěšil obdivu. Mezi kohouty se začalo šuškat o jeho výměně. A než se rok přetočil a nastal nový, kohouti se dohodli, že tak to nemůže dál jít. A tak než se rozjařilo, zvolili si ne jen nového vůdce, ale i jeho zástupce. Starý a zkušený kohout šel na výměnek a mlady, silný, byl odvolen do funkce daleko nižší. Dvůr dostal novou tvář a nové vedení.
Hospodář ani nevěděl, jak bylo jeho dvorní panství ohroženo nerozvážností slabého myslitele. Pouze zjistil, že sbírá více vajec než kdy před tím. Jeho kohouti se rozhodli, že už nikdy více nedají moc slepicím, neboť slepice byly odjakživa určeny na snášení vajec a ne na ovládání dvora. O osudu všech bylo rozhodnuto díky slepici jménem Karolína. Tu bylo vidět hrabat nedaleko plotu, s novým přírůstkem malých kuřátek. A že se jí v očích blískala zloba, to viděl každý, ale nemohla už nic dělat. Příroda je chytrá a ví moc dobře kam kdo patří. Slepice ke snášení a kohouti k pojímání.
Frank Krejčí
