Tahle otázka není jednoduchá a odpovědět na ni nelze jednoznačně. Ale jisté je, že ať byla jakákoliv doba v naší zemi, držet hubu a krok se vyplácelo. Byla to tichá obrana proti násilí státu, nebo skupin? Nebo jen netečnost? Případně zbabělost? Co nás vedlo k tichému souhlasu s minulým existujícím režimem? Co nás vede dnes k tichému souhlasu s dnešním režimem, spíš však demagogickou zaslepeností našich spoluobčanů?
Ač nejsem ovlivněn a můj život není řízen žádnou politickou stranou, nebo demagogií, začínám docházet k závěru, že vést marný boj o názor hraničí s nemalým společenským rizikem. Jak se události vyvíjí a naše rozdíly v názorech na Rusko, Ukrajinu, nebo Eu se různí, ukazuje se současně, že národ je ostře rozdělen na pro a proti. Ti, kteří jsou proti, tedy jinak proEu, jsou lidé viditelně útočnější, s urážlivou tendencí ponížit a zastrašit a udupat každého jednotlivce. Ano, každého kdo se nechá slyšet, byť i s férovým popisem, nebo zhodnocením situace, jež se denně na Ukrajině rozvíjí. Ne tedy Zaorálek, nebo Sobotka a jeho parta, ale občané sami si rozdělili role a postavili se dobrovolně do řad, kde je jim všechno jasné a jejich vize je ta správná, nebo do těch druhých řad, kde je vše zmanipulováno ruskou propagandou. Není tedy divu, že mnoho lidí mlčí. Na blogu vidím nová jména pod články, které vůbec nečtu, neboť i názvy nejsou atraktivní. A ta stará garda blogerů, která měla co říct si asi pomali uvědomuje, že marnost nad marnost zde přebírá svůj pravý význam. Z toho pochází i moje otázka, zda je zbabělost pouze držet hubu a krok, nebo je to hrdinství se stavět proti proudu?
Odchylka v přemýšlení dovolena už není. Je to víc než zajímavé sledovat, jak se chová opozice jen v názorové oblasti. Nedej bože kdyby došlo na střet v ulicích, nebo ve skutečném boji o naše území. Národ, který jsem považoval za inteligentní součást Evropy, se změnil v několika měsících v šelmy. Český národ se vybarvuje a vybarvuje se v tak jasných barvách, že mám pocit, není moc rozdílu mezi zdejší silnou proti ruskou opozicí a benderovci na Ukrajině. Když používám slovo národ, jasně nemohu označit všechny stejnou nálepkou. Proto se „národu“ omlouvám za generalizování. Ale začíná být jasné, že tihle tvrdí bojovníci za svoji pravdu a ochránci západní propagandy by se neštítili vzít lahev s bezínem do ruky a hodit, hodit na kohokoliv kdo jim oponuje.
Ty lahve jsou zatím jen slova, ale dobře mířená a záměrně mířená. Příklad je pan Hermánek, který nedávno napsal článek, velmi nestranný, dobře ohodnocený vysokou karmou, ale pod ním stále stejní útočníci se stejnými „koktejly“ se jej snaží zasáhnout přímo do hlavy kdyby to šlo. Samozřejmě, že článek je nezajímal, jen autor. Ke stylu pana Hermánka jsem měl a mám své výhrady, ale on sám může dosvědčit, zda jsem, byť jediným příspěvkem zasáhnul jeho minulost, nebo jej urazil. A to je jen jeden příklad. Nechci a nemohu zacházet k dalším blogerům. Jen zmíním, že můj oblíbený bloger pan Michal Malý je další, který pochopil, že se vyplatí vydávat foto blogy, místo názorových článků. Za to nás nemohou zavřít, jak se říkávalo, když někdo zvolal, „ať žije kanalizace“. Pan Fojtík stále bojuje, ale už i on dostal titul agenta StB a totéž pan Nigrin a jiní. Je jiná doba pánové, a opravdu je. Pro mne začíná být jedno co se děje jinde a že je lepší se nezapojovat. I já to dělám i když zatím ne tak doslova.
Vysvětlovat v každém článku, nebo i naznačovat, že můj život nebyl nic jiného, než marný pokus se zbavit komunistického jha, že západní propaganda mi byla milejší, než pohodlí domova, že Reagan byl můj člověk, že socializmus ať jej nabarvili i do růžova byl pro mne stále jen hnusný socializmus, že slovo Sovětský Svaz, bylo slovo nenáviděné...,proč bych se ponižoval a vysvětloval? Já vím kdo jsem, kam jsem šel a kam jdu, mojí nejbližší přátele mě znají a doufám, že můj dnešní postoj chápou. Ne, já se nebudu ponižovat vysvětlováním, jen proto aby útoky na moji osobu byly mírnější. Na to mám ješte dost hrdosti v těle. Raději se stanu zbabělcem, a stáhnu se do ulity, a možná si koupím dobrý foťák a budu dělat to, co dělá pan Malý, nebo paní Májová, paní Peldová a mnoho jiných.
Když přemýšlím, tak zde je tolik co fotit, tolik co nabídnout, jen se o to pokusit. Takže i když to může být zbabělost, mně to připadá jako chytrost. Ukrajina si to vyřeší bez mé podpory nebo odporu. Jsou tam šílenci, kteří se navzájem ničí a kvůli nim mi není třeba si ničit moje nervy. Život má mnoho krásných variant, lépe si najít tu lepší a žít v pokoji. Ukrajina nás rozdělila, o tom není už pochyb a to se už nevrátí tam, kde to bylo. Je doba napjatá, je to doba rozbouřená a v ní se vyplatí držet hubu a krok. Psát pro radikály a české benderovce nemohu a nebudu.
Frank Krejčí
