Střípky ze života

Deníčku můj milý, tak jsem tu s dalším vyprávěním. Jsi překvapen? Opravdu? Slíbila jsem přece, že se polepším. A upřímně, už se mi po tobě stýskalo. Jsi tak trpělivý. Nehodnotíš, nekomentuješ. Jen nasloucháš. A to je veliký dar.

Mám toho na srdci mnoho. Jako obvykle. A o čem to dnes bude? Hned se to dozvíš.  

Pamatuješ si, jak jsem ti skoro před rokem vyprávěla, jak žiju? Pravda, tehdy to byly jen takové střípky. Spíše náznaky.  A dnes bych v tom ráda pokračovala. Přiznávám vliv událostí, které jsem nedávno zaznamenala.  Jsem si jista, že tě to bude zajímat. Tak poslouchej!

Už před časem jsem ti vyprávěla, že se ve svém životě neobejdu bez pomoci druhých lidí. Ale i přesto mám svůj život a prostor ve svých rukou. Dokážu si všechno vyřídit a domluvit. Mám dokonalý přehled o tom, co se kolem mne děje. A to i přesto, že nechodím a nevidím. Jsem pánem svého života a prostoru.

A jak jsem si nedávno znovu naplno uvědomila, cítím se v této své samostatnosti velmi dobře. Jako ryba ve vodě. Měla jsem velkou radost. Ata radost byla dokonce tak velká, že jsem vystřihla hlasitou pochvalu sobě samé... Překvapuje tě to? Máš pocit, že se něco podobného nesluší? Já jsem si naopak jista, že je to naprosto v pořádku. Už to totiž neudělá nikdo jiný než já sama. Nikdo jiný není.    

A jak ta pomoc profesionálů vlastně funguje? Hned ti to prozradím. Tak vydrž, prosím! Rychleji to neumím. Tak už poslouchej!

Jak už jistě víš, jsou to pečovatelé. Dochází do mého bytu na základě smluvně sjednaných služeb. Jinak by to nebylo možné. Nabídka místní příspěvkové organizace je velmi pestrá. Ve smlouvě je vše podrobně popsáno a mám přehled o tom, kdy se pracovník objeví.

V případě potřeby si mohu domluvit posunutí služby nebo naplánování něčeho mimořádného. Ale minimálně s dvoudenním předstihem. Důvod? No, to je přece jasné. Aby to všechno klaplo. A byly spokojené obě strany. Ale hlavně já.

K té dlouhodobé smlouvě, kde jsou zahrnuty služby, které se pravidelně opakují, si mohu domluvit i profesionální pomoc krátkodobou. Na cokoli. A to třeba jen na jeden den. Bez té smlouvy to opravdu nejde. Rozumíš mi aspoň trošku? Doufám, že ano.

A pokud potřebuji mimořádně opravdu rychlou pomoc v nezvládnutelných situacích, tak i ta je v dosažení. Nikdy nezůstanu bez pomoci. Vždycky se mám na koho obrátit a můžu hledat řešení i věcí neočekávaných.

Není k tomu třeba nic jiného než si o tu pomoc umět říct. Ale něco ti prozradím. O pomoc jsem si říci neuměla. Prakticky jsem to nepotřebovala. Když jsem byla jen vozíčkářka, tak jsem byla hodně samostatná.

Nebylo lehké se naučit a zvyknout si na to, že požádat o pomoc není ostuda...Dnes vše zvládám bez problémů. Požádání o pomoc je pro mne naprosto samozřejmé.

Povinností pečovatele vlastně je plnit mé požadavky. Tedy to, na čem se spolu dohodneme, když vykonává svou práci. Dělá jen to, oč ho požádám. A tak je to správně.

Mou povinností je mu výkon práce umožnit. Nesmím mu bránit. Něco jiného by bylo, kdyby mě pečovatel urážel nebo ponižoval. Případně by nedělal svou práci tak, jak jsme se spolu dohodli. To jsou dva důvody, kdy mohu pečovatele vykázat ze svého bytu. Mám právo si na pracovníka i stěžovat. Nebo případně sám pracovník na mé chování. Vše je pak řešeno individuálním pohovorem s oběma účastníky sporu.

Za těch třináct let jsem ze své strany řešila jen dvě stížnosti. Jednu zrovna před rokem. A jednou si pečovatelka stěžovala na mě. Právem. Hodila jsem jí při úklidu na zem stopku od jablka. Taková jsem já. Byla to moje obrovská chyba. A velká urážka. Pečovatel mi totiž pomáhá s tím, co sama nezvládnu. Ale není moje služka. Ulevilo se mi, když jsem pochopila svůj omyl a moje následná omluva byla přijata.

Tahle práce je velmi náročná. Asi jako každá práce s lidmi. Ale především je společensky a finančně nedoceněná. Ale o tom zas někdy jindy, jo?