Radar

Deníčku můj, znovu uběhl nějaký čas od mého posledního vyprávění. Proto jsem tu s několika slovy a řádky. Neříkám, že musím. Chci. Stýská se mi. Ve tvé společnosti si vždycky dobře odpočinu.

Kolem mne se toho děje stále dost. Nemusela jsem tedy tak dlouho přemýšlet, o čem by moje vyprávění mělo být právě dnes. Vidím, jak jsi nedočkavý. Tak poslouchej!

Od dětství mám kolem sebe mnoho lidí. Pocházím z početné rodiny. Mnohem později to byla nejen rodina a moji vrstevníci. Učitelé, rehabilitační a zdravotnický personál. Uběhlo mnoho let a situace se prakticky nezměnila. Pohybuje se kolem mne hodně lidí nepřetržitě. A nejsou to jen přátelé a známí. Je to i mnoho lidí k pomoci. Přibývají nejen léta a neduhy. I pomocníci. Profesionálové. V tomto směru je velmi rušno. Stále častěji potkávám někoho nového. Je to velmi náročné. Ale zvykám si. Jiná možnost není. Bez pomoci druhých se neobejdu. Ale to už dávno víš.

Za ty dlouhé roky to byli lidé různí. Ve většině to byli lidé vstřícní a sympatičtí. Dost bylo i těch, kterým bych se raději vyhnula. Nikdy s nimi nepřišla do styku.

Ale mám smůlu. Takový typ lidí přitahuji. Jsem pro ně vděčný objekt. Působím na ně jako mucholapka.

Z jejich pohledu jim rozumím. Kdokoli se na mě podívá, nezná mou situaci a nic o mě neví, nedokáže pochopit, že i já můžu existovat naprosto svobodně. Mám o svém prostoru dokonalý přehled. Umím si představit, jak to v nich hlodá. Nechápou, jak je to možné. Vždyť nechodím a nevidím. Často z jejich chování něco podobného vycítím. Nebo to dají najevo přímo.

V souvislosti s tím jsem si vzpomněla na jednu pracovnici. Před časem skončila. Poprvé jsem se s ní potkala nedlouho po návratu z nemocnice. Před necelými dvěma lety. Už po prvním setkání jsem věděla, že jí nemusím. Byla mi nesympatická. Vycítila jsem z ní mnoho negativní energie. V její přítomnosti jsem se necítila vůbec dobře. Už tehdy působila jako velký suverén. Měla velkou potřebu mluvit.

Zpočátku mě každé setkání s ní stálo mnoho sil. Vysávala ze mne všechnu energii. Protože se bez pomoci druhých neobejdu, nemohla jsem ji odmítnout. Dokonce vše dospělo tak daleko, že jsem se v její přítomnosti cítila ohrožená. Příčinou byla fyzická blízkost.

Byly mi jasné dvě věci. Nesmí na mně poznat strach. Je třeba zaujmout postoj a za všech okolností se chovat slušně. Obojí se mi podařilo.

Bránila jsem se osobitým způsobem. Bylo to o mé hlavě. Dospěla jsem nakonec tak daleko, že jsem se dokázala nastavit na setkání s ní. Nedala jsem jí možnost mě vyčerpat. Výhodou byl můj přehled o tom, jak organizace funguje. Dokázala jsem předvídat, kdy bych ji pravděpodobně mohla potkat. Něco jiného bylo, pokud jsem zapomněla. Dopad to mělo přímo katastrofický. Ztracenou energii jsem sbírala několik dní.

Velkou jistotou pro mě byla i možnost stěžovat si. Pokud by došlo k pochybení pracovníka obecně. A to jakoukoli formou. To je pro člověka, který je odkázaný na pomoc druhých velmi důležité.

Za ty roky se mé stížnosti dají spočítat na prstech jedné ruky. Nikdy se mi nestalo, že by moje stížnost byla smetena ze stolu. Nějakým způsobem zlehčena. Nezajímalo mě, jaký je výsledek řešení.

Nevím, jestli je to tak správně. Já to tak mám.

Pro mě samotnou bylo důležité jen jediné. Vědět, že možnost si stěžovat opravdu existuje.

Kdybych se nechala ochromit strachem, byla bych paralyzována mnohem více, než mi způsobují má zdravotní a fyzická omezení. V nejkrajnějším případě by mohlo dojít k tomu, že bych mohla být napadena i fyzicky. Ale to jsou opravdu nejděsivější varianty. Zatím se tak nestalo. A doufám, že to tak zůstane…

Nechci tě děsit. I s tím musí člověk jako já ve svém životě počítat.

Jinak jsem se v životě s takovým jednáním už setkala. Proto vím, o čem mluvím. Týkalo se to lidí ve zcela jiných rolích a vztazích. Ale abych se nedostala jinam, než jsem původně chtěla…

Jak už jsi z mých slov pochopil, mám s těmito lidmi bohaté zkušenosti. I o tom už jsem ti před časem vyprávěla.

Těmto lidem s oblibou říkávám pachatelé dobra. Kdysi jsem si toto slovní spojení vypůjčila od jedné osobnosti. Musím říci, že je to pojmenování naprosto přesné. Jsou totiž přesvědčeni, že jen oni nejlépe vědí, jak má svět kolem člověka, kterého mají ve svém zorném poli a středu zájmu vypadat. Co je pro něj nejlepší. Co potřebuje. Velký omyl. Ví to jen člověk sám. Jako jednotlivec.

Tito lidé na sebe osobu svého zájmu citově navážou a ta se na ni stane závislá. Bezpodmínečně. Osoba naprosto nesamostatná. Loutka v rukou druhých.

Dokud plyne z objektu zájmu nějaký prospěch, vše je zalité sluncem. Dokud osoba souhlasí. Plynou z takové tzv. „spolupráce“ nějaké výhody. Zejména ty finanční.

Takový člověk dokáže velmi rychle zaplnit životní prostor druhého. Ukradne si ho pro sebe. Je to tvor velmi sebevědomí. Snadno dokáže veškerou pozornost strhnout jen na sebe.

Svou energií a přístupem si dokáže docela rychle získat mnoho příznivců. Nerespektuje žádná pravidla. Velmi rád si dělá věci po svém.

Ale konečně bych ti měla sama vysvětlit, proč ti opět vše vyprávím tak zeširoka. To je velmi prosté. Tak ještě chvilku poslouchej!

Jelikož jsem tušila, kam až takové jednání může dojít, dávala jsem si na ni dobrý pozor. Dá se říci, že jsem ji svým způsobem sledovala. A jak se ke mně sbíhaly jednotlivé nitky, mohla jsem se utvrdit ve svém správném úsudku.

Pokud člověk musí potkávat hodně lidí, časem se otevřou. Jsou sdílní. Někdy je to i vzájemné. Dle mého názoru je to i přirozené.

V tomto případě jsem byla posluchačem. Člověkem, který přijímá. Sama jsem mluvila pouze o obecných záležitostech.

Netušila jsem, kolik se toho dozvím. Prozradila toho hodně. Možná si to ani neuvědomila. Ale je mnohem pravděpodobnější, že v tom byl záměr. Toužila vyvolat obdiv. Vše vyplývalo z toho, jak smýšlela o sobě.

Zpočátku se jí to, myslím, i dost dobře dařilo. Většina uživatelů na ni pěla pochvalné ´ódy. Žádali vedení o pochvalu pro ni. A mně vše dokonale zapadalo do celkového obrazu.

Nakonec do své sítě chytila jen jednu rybu. Moji sousedku. Vypovídá to o jednom. Nebyla tak dobrá rybářka, jak si myslela. Splnila si tak svůj velký sen. Může o někoho pečovat.

Jsem si jista, že bych do těch sítí a nástrah padla také. Aby se tak nestalo, pomohly mi mé bohaté zkušenosti. Byly sice velmi bolestivé, ale mohu za ně jen děkovat. Jen díky nim mám ty moje radary. Mohu se na ně plně spolehnout.

Byla bych ochotna tyto své zkušenosti a radary dát do služeb mnohým institucím. Dovedu si představit, kolik peněz by se ušetřilo na finančním ohodnocení takových personalistů. Případně celých agentur. Ale mnohem dříve by mi byla nasazena svěrací kazajka a byla bych zavřena do zvukotěsné místnosti, kde je klika pouze z jedné strany. Zvenčí, pochopitelně.

Ale teď už zase vážně. Jsem si vědoma, že jsem tentokrát osobnější, než bych chtěla a měla. Ale potřebovala jsem se s tím vším v sobě vypořádat a vyčistit si hlavu. Celé to ve mně rezonovalo rok. Nikomu nezávidím a nehodnotím jeho rozhodnutí. Prostě jsem to musela vyklopit. Prozradit svůj pohled. Svoje pocity. A nikoho lepšího nemám. Jen tebe. I já to přece v životě dělám, jak nejlépe umím a chci.

Pomohlo mi to uvědomit si jednu podstatnou věc. A jsem přesvědčena, že to platí i obecně.

Každé zlo je potřeba zastavit v úplném zárodku. Jinak se rozleze jako ty slimáci. Neustále se stupňuje. Pak už je na všechno pozdě. Náprava je složitá.

Tak taková jsem já. Jiné už to nebude. Nenutím ti svůj pohled na svět a lidi v něm. Je jen můj.

Ale i tak ti děkuji za trpělivost a těším se na tebe příště, kamaráde!