Chápu, že prioritou občana Česka je touha vlastnit byt či dům, aby měl ve svých rukou jednu ze základních jistot svého života. Tato snaha naprosto koresponduje s naší mentalitou, která hůře snáší stěhování za prací. Není se co divit, většina z nás ctí genia loci své soukromé sféry - vztahy, kavárnu,
rybník, hospůdku, chatu, zahrádku, přírodu, hřiště, aj. vyšlapané cestičky, které se těžko trvale opouštějí. Rozhodující motivací Čechů pro stavební spoření by mohl být i tento charakterový rys naší povahy, nikoliv státní podpora spoření. Proto nechápu, proč by stát měl nadále finančně přispívat na tento druh spoření byť, dle dohody Trojkoalice, omezeně - na polovinu pro všechny stávající i nově uzavřené smlouvy. V takovém případě by ovšem stát neměl zapomínat na příspěvky pro seniory, kteří si spoří také na bydlení i když bez "doporučujeme", tj. na hřbitově a na důstojné poslední rozloučení, tzv. pohřebné. Všichni víme, že nekonání smutečních obřadů a nevyzvednutých uren s popelem přibývá a tak vlastně někteří pozůstalí, ani neparticipují na nejstarším základním právu svých zemřelých příbuzných, tj. pohřbení.
Přesto se domnívám, že oba příspěvky ke spoření nejsou nejvhodnější, jelikož stát by měl být neutrálním správcem věcí veřejných a nikoliv nástrojem k prosazování výhod pro jedny na úkor druhých.
V aktuálním dokumentu Evropské komise se předpokládá, že občané Evropské unie budou do penze odcházet po dovršení 70 let. Pro našince je to tak akorát, aby se, po takto nastaveném čase produktivního věku a s vyměřeným důchodem, nechal odvést do příslušného zdravotnického zařízení. Důvodem bude životně nezbytná rekonstrukce jak psychická tak fyzická. Pokud bude mít štěstí a také díky dobře promyšlené důchodové reformě (prozatím neznámé) i prosperitě Česka, by si mohl náš senior konečně užívat free života plnými doušky. A to docela jednoduše - dále se vzdělávat, neomezeně pěstovat koníčky, věnovat se rodině, žít dobrý život, třeba se slamákem na hlavě, s foťákem v pohotovosti a s kreditkou v kapse.
