Krajina v Provence v jihovýchodní Francii musí všechny omámit svými bizarními útvary z vápence - pomníky dávných moří, tyčícími se k nebi. Také vůně a pohled na levandulová pole se musí nesmazatelně vrýt do paměti každého turisty. Nedivme se, že tato krajina je protkána hustou sítí cyklostezek, ale ty v poslední době nejsou obohaceny o pestrobarevný kolorit tak jako silnice.
Těmi totiž od jara do hlubokého podzimu táhnou veselí kočovníci, převážně z Bulharska i Rumunska a zapisují se do osobních příběhů Francouzů. Bratr, bydlící ve Francii, nám při nedávné návštěvě u nás, vyprávěl neuvěřitelné skutečnosti. Jednou, jak bývá jeho občasným zvykem, si vyjel na cyklovýlet a hned kousek od domu zahlédl neohrabaný, neobvyklý pohyb v trávě. Když přijel blíže, ke svému nesmírnému zděšení, uviděl svoji sousedku - ženu lékaře, ještě částečně svázanou a se zkrvaveným obličejem. Nebylo to poprvé, kdy dům lékaře navštívili nezvaní hosté a kradli, vč. zaparkovaného džípu. Po fyzickém napadení manželky, lékař na dům nainstaloval kamery a alarm. Ví však, že je to jen záplata a že je třeba řešit podstatu problému. Nelíbí se mu příliš vstřícná politika k imigrantům socialistické vlády Hollanda a proto se angažuje politicky. Prvotním impulzem byla událost, které byl svědkem při své návštěvě Arles - památky na seznamu Unesco. Putující cizinci se usadili přímo na náměstí, rozdělali oheň, povečeřeli, bezohledně rámusili, a jak se dočetl v regionálním tisku, až do rána. Životní styl kočovníků se tvrdě střetává s životním stylem Francouzů a to, nejen v Arles, ale i v celé zemi. Vláda řeší problém po svém a to z tradičně sociálně štědrého rozpočtu. Staví pro imigranty u větších obcí i měst hygienická zázemí, vč. elektřiny - nyní však tato místa nestačí pojmout více než půl milionu příchozích. Dochází k svévolnému využívání jiných ploch a samozřejmě, že náměstí nomády magicky přitahují, aby se utábořili právě tam. Vláda nabízí některým putujícím i malou finanční pomoc, která by jim umožnila nový začátek života, ve svých rodných zemích. Tato pomoc je však dotyčnými spíše zenužívána a po období zimy se opět vrací ke své dojné krávě - Francii. Stejně tak ti, kteří byli obdarováni ze státního rozpočtu věcným darem - ovcemi, aby se ve své domovině usadili a založili chov. Následující rok jsou také nazpět, ještě se zbytky skopového v žaludku. Bratr se zmínil i o tom, že rok od roku nevraživost i naštvanost Francouzů stoupá a mnoho, stejně jako jeho soused, se začíná angažovat politicky. Cítí se ve své zemi ohroženi a diskriminováni.
Není dobré, že platností Lisabonské smlouvy Česko ztratilo svoji svébytnost a nemůže v mnoha podstatných záležitostech rozhodovat, prostřednictvím svých volených orgánů Parlamentu ČR. Jsme na cestě, oproštěné od demokratických principů, např. v současnosti je přibližně 80 % "našich" zákonů vymyšleno v Bruselu. Pokud by se kvalifikovaná většina států EU (třeba hlas Německa se zvýšil 2 x, náš se snížil na polovinu) rozhodla pro přesun některých imigrantů do ČR, dejme tomu z Francie, musíme je přijmout.
Strůjci Lisabonské smlouvy si byli vědomi podstatné změny ve fungování EU a proto v ní zakotvili právo každé země z EU vystoupit. S ohledem na to, že Česko v roce 2003 vstoupilo do zcela jinak fungující EU, mělo by být vypsáno v této záležitosti referendum. Navrhuje je ekonom Petr Mach, mj. i proto, aby ti, kdo dospěli po roce 2003 měli šanci se vyjádřit, zda chtějí být i nadále unijní občané či nikoliv. Ne každý ví, že EU má alternativu a že nebýt v EU nám přesto dává možnost volného pohybu zboží, kapitálu, nepřijetí eura, ale i např. jednostranného vypovězení Schengenské smlouvy (volný pohyb osob mezi smluvními zeměmi).
