Kreativita a vodítko.

Je známo, že Češi jsou obdařeni kreativitou jako málokterý evropský národ. Nedávno jsem, prostřednictvím médií, obdivovala vynalézavost  kreativců, kteří sestrojili a zprovoznili nejsilnější motorku na světě. Navázáním na světovost předválečného Československa, v tomto oboru, se jim podařilo strčit do kapsy, nejen pilné Japonce, ale i jiné světové značky. Je to bezesporu mimořádný i nezapomenutelný počin a u nás začátek 

něčeho úplně nového a jedinečného ve světě rychlých kol.

Ale já chci psát o důchodové reformě, která by mohla kalkulovat i se zmíněnou kreativitou v pozitivním smyslu. I takové se daří nejlépe, ve větším měřítku, v dobře fungujícím, právním a nepřekážejícím státě. Jedním z nově zaváděných systémů by měl být způsob fungování důchodového zajištění pro mladší generace. Jeho nastavení by mělo být jednoduché, bez okovů přemíry povinností nebo nejistot pojištěnců. Takovou strategii již loni zveřejnil např. ekonom Petr Mach. Jeho návrh spočívá v existenci pouze jednoho pilíře průběžného financování důchodů, přičemž by do něho povinně přispívali poplatníci předem stanovenými paušálními platbami. Paušál by byl vypočítáván tak, aby zajišťoval přiměřený životní standart i plátcům s podprůměrnými příjmy. Budoucím seniorům by státní důchod byl vyplácen rovněž v určité paušální  částce. O dalším jištění na stáří by si rozhodoval každý sám, dle svobodné vůle, založení, možnostem i vhodném načasování, např. rozličným investováním (třeba i do rodiny - pak být jako senior přirozenou součástí vícegeneračního soužití, které se z naší společnosti vytratilo), nákupem realit, movitých věcí, atd.  Anebo naopak, bude-li někdo chtít být tulákem ve světě s prošoupanou podrážkou u bot anebo doživotně kontemplovat v klášteře za skromných podmínek, je to jen jeho volba. Záměrem je, aby každý poplatník měl možnost osobitého přístupu k rozhodnutí, jak si zajistí svůj životní styl v seniorském věku.

Vláda pana P. Nečase uvažuje o zavedení i druhého pilíře, tzv. fondového typu. Prozatím není koaličně dohodnuto, zda by byl tento pilíř pro plátce povinný či dobrovolný nebo jištěný státem či ne. Po dosavadních zkušenostech občanů s různými fondy si myslím, že jsme většinově trochu nedůvěřiví i opatrní a jsme jistější když na své volné finance můžeme dohlédnout. Je důležité i to, že nové fungování důchodového zajištění bude využívat především generace, která je svobodomyslná, se sebedůvěrou a nerada si nechává příliš diktovat, resp. zasahovat do svých rozhodnutí, např. rodiči, natož státem.

 Chce-li vůbec mladší generace nějaké vodítko tak určitě hodně dlouhé a to fungování důchodového systému, prostřednictvím pouze jednoho průběžného systému, s její filosofií a nápaditostí určitě souzní.