Dusíme na másle, příp. sádle.

    Více než čtvrtinu rozlohy naší vlasti tvoří nádherné lesy. Jsou nedílnou součástí a ozdobou rozmanitosti české krajiny.  Plody přírody - houby a jejich příprava i konzumace se objevují v české kuchyni již ve středověku. 

Na mýtinkách jehličnatých lesů můžeme najít až do pozdního listopadu hřib. Bývá asi 10 cm vysoký s tmavě a světle hnědým kloboučkem. Vůně je omamná, nasládlá, připomínající vůni vlašských ořechů. Patří mezi  naše nejznámější houby a každému jistě srdce poskočí radostí když ho najde na svých loveckých toulkách lesem. Do prvních přízemních mrazíků jsme si mohli domů donést plný košík i václavek. Mají příjemně nakyslou chuť. Jejich klobouček je olivově zelený, později medově žlutý, pokrytý šupinkami. Jedním z nejlepších druhů hub je žampion - polní, lesní, luční a také šlechtěný. Má bílé maso, silnou stopku, roste na příliš vlhkých místech. Zelený až tmavožlutý klobouček má máselníček. Na stonku má modročerný kruh a jeho název by mohl evokovat třeba to, že voní po másle. Ale tak to není. Máselníčka poznáme podle toho, že je, především na hlavičce, odporně slizký (nejvíce za vlhkého počasí).

     V tomto období už nenajdeme třeba bedlu. Vyskytuje se totiž v pozdějším létě a to hlavně na mýtinkách, kde rostly jehličnaté stromy. Dospělá houba si žije na vysoké noze se strakatým kloboukem - tvarem se podobá deštníku. Z bedly používáme jenom kloboučky, které můžeme připravit jako vídeňský řízek. Podáváme ho ihned po smažení, jinak ztrácí chuť. Velmi pikantně chutná bedla např. se špenátem.

     Nejlepší způsob úpravy hub je ten nejjednodušší: houby důkladně očistíme, nakrájíme na menší nebo větší kousky a dusíme na másle nebo sádle s citronovou šťávou. Solíme a kořeníme až na konec. Chceme-li houby zasmažit, přidáváme pouze mouku, sekanou cibulku, česnek, tlučený kmín, kyselou či sladkou smetanu. Vaše fantazie, možnosti a dosavadní zkušenosti se mohou projevit v dalších úpravách, např. máselníčci jsou výborní uzení nad ohýnkem - je to příprava, adekvátní jejich kvalitě.

     Nadšení jazyka, žaludku, ale i osvěžení ducha nezná mezí!