Česká republika oplývá výjimečně nádhernou a členitou krajinou, která poskytuje mnoho možností pro živočišnou a rostlinnou produkci. A, že ráz krajiny formuje i charakter člověka, v ní žijícího, je pravda dávno ověřená. Myslím, že rozmanitost české krajiny má svůj díl i na různorodosti a nevyzpytatelnosti v chování našinců, jinými slovy - vše je u nás možné -, ale snad jenom do určité
míry. Doufám, že to nebude splnění cíle Bruselu, který předpokládá to, že unijní země budou, do roku 2020, používat 10% pohonných hmot z obnovitelných zdrojů, např. přidáváním biopaliva do benzínu a nafty. Je známo, že biopaliva jsou produkty z biomasy jako je např. cukr. řepa, dřeviny, traviny, řepka olejná. Zmíněné nařízení EU má velkou šanci, nejen pokřivit přirozený vývoj našeho zemědělského trhu, ale i navnadit zemědělce, řídící se samozřejmě zákony trhu, tj. nabídkou a poptávkou. Navíc, díky směrnici, bude unifikována převážná část naší krajiny např. žlutými plantážemi, jako kdybychom byli nějaká koloniální země. A samozřejmě i toto unijní nařízení je kontraproduktivní, jelikož rostoucí cena obilovin bude časem nedostupná pro rozvojové země. Důsledkem může být nedostatek potravin pro chudé obyvatele těchto zemí a jim hrozící hladomor. Dalším nezanedbatelným faktem je to, že přeměnou lesů na zemědělskou půdu se uvolní do ovzduší skleníkový plyn, jehož omezení má být prvořadým cílem uvedené směrnice. Z tohoto hlediska dosud používaná ropná paliva v automobilech jsou pro přírodu lepší, než produkce paliv ze zemědělských plodin. Mám pocit, že jsme pomalu oblékáni do uniforem, stejně jako naše krajina a že Unie velí čím dál více. Je přece všeobecně známo, že krása je v rozmanitosti a ne v unifikaci.
Ví se, že vnímání nadměrného množství žluté barvy způsobuje hněv pozorovatele. A tento poznatek by měli mít na paměti všichni poslanci, kteří budou, na své mimořádné čtvrteční schůzi, záležitost biopaliv projednávat.
