Diktát.

Nevím, jak vám čtenářům, ale mně slovo "diktát" zní striktně, přísně a nekompromisně, skoro jako slovo "pozor!". Lingvista musel být velmi vnímavý člověk, protože fonetika  se rovná, v tomto případě, i obsahu tohoto slova. Konat, vyjádřit se přesně dle požadavku, stanoveného pravidla, atd. V poslední době však není aktuální hravá zábava,

zda umíme psát správně česky. Ale máme příležitost demonstrovat, že umíme i chceme si psát, po svém -  tedy česky -  naši současnost, tj. budoucí historii. Zvláště u příležitosti 20. výročí nabytí svobody, větší nezávislosti a suverenity Česka, bychom neměli usnout na vavřínech 17. listopadu 89, ale pokusit se trvat na dosavadním principu rovnosti států EU. Naše historie nesvědčí přece o tom, že jsme malí, slabí, bezvýznamní. Nestrkejme proto hlavu do písku a vyjádřeme podporu Irům v jejich referendu k Lisabonské smlouvě. To, že se musí irské referendum opakovat podruhé (kvůli předchozímu NE, LS) by nám mělo signalizovat, že s demokracií v samotné EU není něco v pořádku. Přece nechceme, resp. mlčící většina Čechů, aby někdy příště, v jiných záležitostech, jsme byli přivedeni " k rozumu" vodními děly nebo obušky Evropské policie? 

Autor: Jana Fraitová | úterý 22.9.2009 23:04 | karma článku: 10,45 | přečteno: 1098x