Obvykle ráno scházím z bytu po schodech dolů v tichu - obyvatelé již dříve seběhli do zaměstnání anebo do škol. Například nedávno, mě doprovázela jenom vůně čerstvě posečené trávy, pronikající otevřeným oknem chodby, z nedalekého parku. Ne tak dnes. Zdola slyším zvuk
rázně rozražených dveří, doprovázené těžkopádnými kroky a jakýmsi funěním. V mezipatře se schoulím do kouta, aby soused mohl kolem projít s objemnou krabicí, v široce rozevřené náruči a jen špitne "kdo ví, jak bude po příštích volbách".
Souseda znám jako pilného živnostníka, který se musí ve své firmě, i s manželkou, tzv. otáčet, aby uživili sebe a své nedospělé děti. Patří totiž mezi ty vydělávající jedince, kteří nenatahují ruku ke státu, aby získali výhodu na úkor jiných, třeba nějaké dotace z EU. Jeho nadějí ve volbách je taková politická strana, která nemá ve svém programu ožebračování lidí, vysokými daněmi. Ale naopak zrušení některých daní, jejichž výběr není rentabilní a stát zbytečně doslova požírá peníze svých občanů. Soused říká - "když mě stát bere tolik peněz na daních, vůbec nemám chuť rozšiřovat firmu, dávat tak práci dalším lidem a pomoci jim". Já to vidím kolem sebe, vysoké daně spíš motivují občany k nechuti pracovat, neriskovat zakládat nové firmy, apod.
Všichni by měli vědět, že u nás v České republice, letos připadá první den daňové svobody na 11. června 2013. Z tohoto výpočtu Liberálního institutu vyplývá, že až do tohoto data pracujeme na výdaje státu, často nesmyslné a neužitečné. Až potom, jenom něco málo přes půl roku, pracujeme pro sebe, tj. na to, abychom si zaplatili své výdaje.
Jestliže tento nastoupený trend vysokých daní bude pokračovat i po volbách, obávám se, že při setkání se sousedem bych na otázku " jak jde firma?" mohla dostat odpověď "mizerně, vykazuji ztrátu" a po další otázce "tak proč podnikání nepozastavíte," by přišla odpověď " a z čeho bych byl živ".
