flexibilní, dynamický...2.

vždycky si s úsměvem vzpomenu na písničku od Chinaski- Vedoucí . Ta je prostě přesná.

flexibilní, dynamický...

to jsou přívlastky, které čítáme v inzerátech, když firmy hledají zaměstnance. Pracovala jsem ve velké mezinárodní společnosti a tak si troufnu s paní Formánkovou dost souhlasit. Totiž možná bych to ještě doplnila o svůj osobní postřeh: firma, která nabídne zaměstnanci opravdu pěkný plat a další firemní východy jakoby automaticky počítá s tím, že zaměstnanec postaví na první místo ve svém životě práci ajakoby popře svoje soukromý, rodinný život. Je to takový obchod- my ti dáme hodně peněz a ty bude FLEXIBILNÍ=budeš dělat jak je třeba bez ohledu na zákoník práce, odpracovanou dobu. Ze své zkušenosti vím, že odcházet z práce po 8,5 hodinách je  na manažerském místě téměř nemožné, všichni manažeři automaticky dělají od rána do večera, často jen proto, aby vypadali nepostradatelně.Říct: já mám hotovo=asi nejsem dostatečně vytížený.  

Re: flexibilní, dynamický...

Pžesně jete trefila hřebík na hlavičku, fimry si vlastně dělají z lidí otroky, a lidé se bohužel kvůli penězům nechají zcela zotročit.

Vlastně domov je jim k ničemu. měli rovnou bydlet v práci

Dokdy to vlastne ridime sami?

Bylo by zajimave stanovit, dokdy vubec ty sane ridime my, a kdy uz se pouze "ritime"...Podle ceho? Podle hodin? To je blbost,nekteri jsme multifunkcni a prirozeni logisti,takze umime zaridit ve stejnou dobu mnohem vice nez nekdo jiny. Anebo mne to bavi a je pro mne 11hodin denne v poho...Hodiny ne. Objem prace? Jak ho pomerim? Nekdo na dosazeni stejneho cile udela mnohem vetsi mnozstvi prace nez jiny (a nez nutno). Krom toho, jista davka stresu je fajn,jako adrenalin.Tak odkdy je s nami neco spatne? Mam napad: pred nastupem do prace sdelite pocet naspanych hodin denne a pak budete toto cislo kazdy den zadavat do excelu. Mesicne se vyhodnoti nejaky median, a pokud se v roce objevi sestupny trend, budete upozornen kazdodennim pipanim po osmi hodinach, abyste sli domu. To same s krevnim tlakem - měřit 3x denne a pokud utece prumer nebo behem dne kolisa, je cas..

Re: Dokdy to vlastne ridime sami?

Velice zajímavá otázka i zajímavý návod. .-)

hezkej článek,chválím pohledem

on ten kapitalismus je pěkně drsná záležitost ,-) představoval jsem si ho o chloupek lepší

Re: hezkej článek,chválím pohledem

Já myslím, že tu drsnou záležitost z něj dělají lidé sami, protože se snadno nechají svést k  drsnému prosazování svého ega.

Celkově se mi článek líbí, i když něco vidím jinak

Jsem individualista, právě např. tzv. firemní kultura, tj. zvyky jako všeobecné tykání (dnes už bez toho říkáme si soudruhu), chození po pracovní době na společné "zábavy" (fakticky povinnost) - do restaurace, na sportovní akci atd, neúměrné požadavky na "zařazení se" do firmy (za bolševika se říkalo do kolektivu) atd. Za komunismus bývaly taky aktivity pro společné trávení volného času, různé schůze, organizované zábavy. Tehdy pod jednou ideologií, dnes pod jinou, praktiky ovšem dosti podobné, často i dílčí zdůvodnění podobná (někdy i od lidí, co dřív hřáli na srdci knížku rudou).

Musím ale souhlasit s přesným popisem určitých charakteristik: slepá oddanost vůči firmě pod záminkou rodinné sounáležitosti (přitom ti lidi jsou si zcela ukradení, je-li třeba snížit stav, tak je rázem po "kamarádství", tj. hrané kamarádské vztahy), určení všeho až do detailu (za bolševika byla kupodivu v dosti věcech větší volnost),  domov je jen na přespání, mobil se nesmí vypnout, manipulativní údernická

Re: Celkově se mi článek líbí, i když něco vidím jinak

hesla atd.

Autorka sama uvádí, že za bolševika bylo mnoho věcí analogických, detailně popisuje.

Za komunismu, kdo se chtěl "angažovat", tj. byl ve straně a honil funkce, tak měl určité nasazení nebo spíš čas navíc - zejména schůze, jedno za rok do průvodu atd. U většiny lidí šlo spíš o občasné vyjádření poslušnosti - jít na "dobrovolnou" neplacenou směnu v sobotu jednou za rok apod. V práci se mluvit nesmělo, co člověk myslel, i když to se týkalo oficiálního projevu. Lidi mezi sebou si věci řekli dosti otevřeně, i řada komunistů mezi lidma zas tolik nepředstírala, předstírání zůstávalo spíš na stranické schůze.

Dnes nikdo nemluví do věcí jako politické názory nebo náboženství, i když příručky radí např. na firemním večírku ani o jednom nemluvit. Což bylo i za komunismu, měj jiné politické názory nebo choď do kostela, ale hlavně o tom nemluv. Firmy ale jsou schopny zaplnit veškerý volný čas, jednak prací, pak různými "zábavami" (říká se tomu team building). Takže domů jen navečeřet,

berlička

pokud někdo nezvládne svou práci v pracovní době - tak na to místo holt asi nestačí ( namlouvat se že je workoholik - to je dobrá berlička )

Re: berlička

Není problém zadat tolik práce, aby to nebylo na 8 hodin, ale na 12.  Zkrátka česká vyčůranost není jen u zaměstnanců, co by chtěli málo pracovat a hodně peněz.

Vyčůraní jsou i podnikatelé, co mizerně zaplatí, ale chtěli by z lidí sedřít kůži. Zákony, zejm. Zákoník práce jim říkají něco jen tehdy, pokud mluví v jejich prospěch. Když se to nehodí, tak se nad tím pousmějí a nařízení ignorují.

Zaměstnanec je typicky placený za pracovní dobu. Neexistuje totiž aby když, má-li hotovo, šel domů dřív. Opačně by to platit mělo.

Test

Dovolil bych si poznamenat, že stres a pracovní nasazení ještě nemusí nutně znamenat ohrožení syndromem vyhoření. Problémem je spíše vysoké pracovní nasazení BEZ stanovení jasných cílů a strategie, a absence "time-managementu" - to je bolest spousty firem nejen v Česku...

Pro zájemce: ohrožení Burnout Syndromem je možné si otestovat zde: http://www.docpotter.com/bo_quiz/bo-ami.html

Re: Test

Díky za doplňující příspěvěk, v článku píšu o vysikém pracovním nasazení, tak doufám, že to tak bylo pochopeno.

Slávistický homelessák

Jo.

-

Abych to doplnil. Ja jsem samozrejme nezil jenom praci. Ale to jak jsem dopadl mi vic otevrelo oci. Nejhorsi je ze to prislo uplne necekane. Jsem byl na porade a najednou buch...myslel jsem ze mam regulerni infart. Jsem vysel ze zasedacky a relativne OK. Pak jsem se vratil zpatky a buch...zase.-) Problem taky byl ze jsem pak lital 14 dni po doktorech,vsemozne testy a v poradku. Az pak nas napadlo ze to bude proste hlavou. Od te doby to fakt  spraci neprehanim - i kdyz mam samozrejme obcas vycitky. A mam taky krizovy plan....jeste jednou a jdu do hor past ovce:-) Ale jinak opravdu, pozor na to. Zvladnuti tohoto syndromu je otazka minimalne pul roku, spise vice. Takze relaxovat, relaxovat relaxovat:-))

Re: -

Tak to znám velmi dobře. Snad jen s tím rozdílem, že mě doktoři na interně ty kolapsy zdůvodnili poruchou trávení. Nevím, nevím. Naposledy jsem si fakt myslel, že mám infarkt jako ze zdravotnické příručky...Rozhodl jsem se následně kariéru ukončit, nakonec v nejlepším se má přestat, že?

To, co jsem dělal pro firmu, jsem začal v malém dělat sám na sebe, kancelář mám doma, času najednou celkem spoustu, výčitky žádné a zdraví se mi opět vrátilo. Navíc moje dvouletá dcerka je štěstím bez sebe, že má tátu konečně doma. Všem vřele doporučuju, i když je mi jasný, že takové řešení nelze aplikovat šmahem. Určitě záleží na okolnostech a taky typu businessu, kterým se zabýváš

zdravím....

ano jsou takový blázni, že se nechají zblbnout. Pak jsou tací, co je práce opravdu baví a pak jsou flákači, co jenom plují z davem. A nemylte se  zrovna v těch zemích, co popisujete, je stav úplně jiný. Ve velkých firmách se sedí na zadku, dokud šéf neodejde a dostává se pouze tolik, aby zaměstnanec přežil, moc nezbohatl a zůstal na firmě existenčně závislý...je to velmi těžký život.  Jo a ty řeči o lepších podmínkách v zahraničí jsou úsměvné....nezlobte se, ale opravdu velmi dobře tuším o čem to je....

Re: zdravím....

Ti co práce baví se tak nestresují, protože jejichcílem je práce nikoliv honba za kariérou.

V těch zemích co popisuju, je stav stejný, akortá se tam objevili první osvícenci, co již pochopili tu absurditu, ale jej jich zatím málo.

A díky za upozornění na tu ekonomickou závilost na firmách, to je další začarovaný kruh.