Tajemství záhadné lučištnice 26. díl

26. kapitola

„Dej mi tu virguli,“ řekl Marek Rosťovi, když vyšli na nádvoří.

„Jé, já ji tam nechal,“ řekl Rosťa.

„Tak tu počkej, já pro ní skočím,“ řekl Marek.

Když Marek přicházel ke kapli, zahlédl otevřenými dveřmi zvláštní zář. Že by Majka ještě nezhasla svíčky? Pomyslel si.

Vešel do kaple a zůstal stát jako přimrazený. Zíral na dohasínající luk a šíp. Před freskou stála Majka a když luk a šíp vyhasnul, vydechla: „To byla nádhera.“

Marek ohromený tím co viděl, nebyl schopen slova. Teprve po dlouhé chvíli vydechl: „To bylo fantastický.“

Majka sebou škubla a podívala se na něj. „Vy jste tady?“ zeptala se překvapeně.

Marek odtrhl oči od fresky a podíval se na Majku. Připadala mu najednou taková jiná, jako by stála v oparu krásy. Asi je to její aura, duševní krása, pomyslel si.

„Jo, jsem,“ řekl po chvíli stále jako by omámený tím, co viděl a přitom nemohl odtrhnout oči od Majky. Jste krásná, chtěl jí říct, ale slova mu zadrhla v krku.

„Že je to nádhera,“ vytrhla ho z jeho transu Majka.

„Jo, je. Jsem rád, že jsem to konečně viděl,“ odpověděl.

„Pojďte sem. Stále je tu ještě cítit pozitivní energie,“ vyzvala ho.

Marek přistoupil k ní a opravdu se cítil příjemně. Ale nebyl si jist, zda je to pozitivní energií, nebo okouzlením z toho co viděl a z Majky. Virgule! Napadlo ho. Kde ji nechal, aha támhle. Popadl virguli do rukou. Nejdříve jen zlehka vibrovala a on cítil příjemné pocity, ani prsty ho nebrněly. Postupně se však rozkmitávala čím dál tím víc a on pocítil i slabé brnění v prstech.

„Pozitivní energie už vyprchala,“ řekl a otočil se na Majku. Už se mu nezdála tak krásná, ale přeci jen ji už viděl jinýma očima. Jakoby zevnitř, její duševní krásu.

„Marku!!“ Uslyšel volat Rosťu z pavlače.

„Jo už jdu!“  odpověděl mu.

„To je Rosťa, už musím jít,“ řekl Majce omluvným tónem, jakoby se jí omlouval za to, že musí ukončit jejich schůzku v kapli.

„Jo běžte, já za vámi zamknu,“ řekla a vyšla s ním z kaple.

„Tak co, jakej jsem byl,“  zeptal  Rosťa Marka, když sedli do auta, čímž ho vytrhl z jeho myšlenek na Majku a na to co právě zažil v kapli.

„Skvělej, suprovej! Ty to zkrátka se ženskejma umíš,“ řekl obdivně Marek.

„No jasně, ona je klasická pipina. Takovou dostaneš hned, stačí pár otřepanejch lichotek,“ řekl suverénně Rosťa.

„Nepřipomíná ti tu blondýnu, jak si ji nedávno sbalil tady v baru u Šampióna?“ ověřoval si Marek své podezření.

„Blondýnuuu???“ zamyslel se na oko Rosťa.

„No takovou tu sexy kočku, jak na ní zíral celej bar?“ připomínal mu Marek.

„Ahaa, noo do tý má hodně daleko. Tahle je pipina, ale tamta vysílala erotický charisma plný smyslný vášně. K tý ses přiblížil a rozbouřila ti hormony, žes nevěděl čí seš,“ řekl slastně Rosťa.

To je poprvé, co si Rosťa přiznal, že ho nějaká ženská dostala, pomyslel si Marek a řekl: „Třeba na sebe lila nějaký pižmo?“

„To bych neřek. Ta to měla v sobě kamaráde. Na noc s takovou ženskou nikdy nezapomeneš,“ mrkl na něj smyslně Rosťa.

„Víš, co říkal tvůj děda: Ženská je jako auto. Pod krásnou karoserií se může skrývat vybrakovanej motor a pod otlučenou karosérií se může skrývat skvělej motor. A musíš si dát bacha, abys nenaletěl na krásnou karoserii s vybrakovaným motorem. Důležitější je to, co je pod kapotou. Ria měla nejen krásnou karosérii, ale i motor našlapanej erotickou vášní a nebyla blbá. Byla zkrátka sexuální žihadlo. Kdežto Zuzana má krásnou karosérii, ale vybrakovanej motor i mozek,“ zakončil triumfálně svůj výklad Rosťa.

„Co ty víš, třeba je posteli taky žihadlo,“ oponoval mu Marek.

„Ba ne brácho, na to já mám čuch. Proč myslíš, že si beru Irenu. Je to skvělá kombinace starostlivé manželky se sexuálním žihadlem a neni hloupá. Takovou ženskou dokážu respektovat,“ triumfoval dál Rosťa.

„To sem si všim,“ řekl Marek.

„Tak to až potkám nějakou, se kterou bych si chtěl něco začít, přivedu jí k tobě otestovat,“ usmál se na Rosťu.

„No jasan, můj čuchmoetr je ti k plně dispozici,“ smál se Rosťa.

Vystoupili z auta a zamířili do baru u Šampióna.

Když se ve dvě ráno Rosťa s Markem rozcházeli před barem, naklonil se Rosťa  k Markovi a řekl: „Jen taaak mimochodme, mně ty prstyyy fakt nebrrrrnělyyy.“

„Coooo?“ zůstal stát Marek s otevřenou pusou a s otupěle opileckým pohledem se díval za odcházejícím  Rosťou.

Předchozí díl http://formankova.blog.idnes.cz/c/14776/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-25-dil.html#t2

Tajemství záhadné lučištnice 27. díl  http://formankova.blog.idnes.cz/c/14937/Tajemstvi-zahadne-lucistnice-27-dil.html#t

Všechny díly zde: http://formankova.blog.idnes.cz/r/4798/Povidky.html  

Vyšlo na www.babinet.cz