Jirka prská, Mirek je vysmátý

Kde se stala chyba, ptal se Jirka sám sebe a drbal se přitom na hlavě. Jak to, že tři hráči už zradili náš tým? Kde jsem jako kapitán týmu udělal chybu? Musím se nad tím zamyslet, takhle jen nahráváme soupeři. Že bych byl špatný kapitán?

Učiním veřejné prohlášení, rozhodl se.

V boji o hrad jsme selhali. Jako kapitán mužstva beru zodpovědnost na sebe, nemám mezi hráči dost autority. Nedokážu hráče přesvědčit, aby nepřihrávali soupeřům. Přijímám všechny důsledky a dávám svůj post kapitána k dispozici, aby si tým zvolil schopnějšího vůdce týmu, než jsem já.

Už se těšil, jak budou všichni zírat, s jakou moudrou velkorysostí přijal svou prohru v boji o hrad.

Jenomže takové prohlášení Jiřího Paroubka je ze žánru politické scifi. Bohužel Jirka jako mnoho dalších ambiciózních mužů nedokáže zkrotit své ješitné ego a přiznat si svojí chybu.

Přiznáním vlastní chyby, by totiž ješitové přiznali vlastní selhání a to jejich ješitné ego těžce nese, nebo spíše neunese.

A tak Jirka díky svému egománismu plive kolem sebe jed, hází vinu na všechny ostatní, dělá si zbytečné nepřítele a ztrácí kredit u voličů ČSSD. Díky své ješitnosti podráží nohy nejen sám sobě, ale celé straně, jen aby zakryl svojí vlastní neschopnost.

A zatímco Jirka prská na všechny strany a předvádí svou ješitnou hloupost, Mirek u voličů svou omluvou Bémovi zabodoval a je vysmátý z Jirkových prskojedů.

Jo kdyby ješitnost necloumala pány politiky, byl by svět o mnoho zbytečných válek a sporů hezčí.

Nejčtenější článek a nejvyšší karma: Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#t2