Kdysi jsme.

když jsem byl malé děcko, jezdívali na letní byt, kde měli takového voříška, od všeho něco. Byla to fenka, těžká zdrhačka, "Myška" se jmenovala a jakmile se namanul jakýkoliv psí frajírek, už byla v trapu, plot neplot. Štvalo mě to, že je taková neposlucha a snažil se jí naučit trochu poslušnosti a když to nešlo, byl jsem k ni zlý a znepříjemňoval jí její psí život, ale ona tu zlobu neoplácela.Tolikrát měla právo po mě vyjet, nikdy se tak nestalo, vždycky byla vděčná za pohlazení, byť bylo ode mne. Dodnes se za ty dětská léta stydím a jen doufám, že mi ta psí dušička odpustila.

Re: Kdysi jsme.

To je krásný. Já se taky snažila vychovávat svého psa,  jenomže  on člověk musí vědět, kdy je ta přísnost jen na místě a dítě to nerozpozná, tak to občas přežene a  pak má výčitky. Ještě, že ti psi, měli víc rozumu než my: Ten můj se něco naučil, ale taky mi dal najevo, že odsaď podsaď. 

No a když jsem byla dospělá, tak jsem měla podobného a ten si  nás dobře vychoval, ochočil si celou rodinu, nejvíc mě.

tak filozofie tohoto článku...

 ... by se dala obecněji použít nejen na koně, ale i na ostatní stvoření vč. lidí, že Hani?  jak se do lesa, tak se z lesa ..alespon v prvotním případě ....pak už jen naučené reakce ... 

Re: tak filozofie tohoto článku...

Naprosto souhlasím Míšo

Chudak konik...

Mozna nebyl hajzl, proste ho z nej jen vychovali.

Kazdopadne na rtu nic napadneho nemate, uz je to dobry. :o)

Re: Chudak konik...

Neby hajzl, to z něj udělali lidi.

 Jo, už je to OK :-)