Češi smrdí, cizinci se zas peleší s bacily

Češi smrdí potem, stěžují si cizinci z vyspělých západních zemích, kteří dýchali odér v české hromadné dopravě. Český národ má ve světě nálepku smraďochů, kteří jsou sto let za opicemi v používání deodorantů. Ovšem na poli hygienických návyků na tom Češi nejsou ve srovnání se západními civilizacemi nijak špatně. Za nepříjemný odér z rozkladu mastných kyselin nestojí totiž vždy zanedbaná hygiena, ale ignorance deodorantů. Jelikož i člověk, který se denně myje a nosí čisté prádlo, když se zpotí, prostě smrdí, 

O. Formánek

Cizinci se sice sprchují a deodorantují, ale nad jejich ostatními hygienickými návyky princip hygieny pláče. Klasickým fenoménem západní vyspělé civilizace jsou špinavé ponožky, které pohazují po bytě převážně muži zpravidla v  ložnici. Tímto zlozvykem trpí i hollywoodské hvězdy, např. žena Mela Gibsona, patří mezi armádu žen, které si na tento mužský zlozvyk veřejně stěžují.

Když budeme pátrat po příčině pohazovací ponožkománie, zjistíme, že princip hygieny má důvod nejen k pláči, ale k přímo k hysterickému varovnému řevu.

Proč se špinavé a přiznejme se otevřeně - zapáchající ponožky ocitají v ložnici a ne v koši na špinavé prádlo, který zpravidla bývá v koupelně?

Protože majitelé těchto ponožek se večer nemyjí: Ten, kdo se večer sprchuje, logicky hodí ponožky do koše na prádlo nebo je aspoň nechá v koupelně.

Kdo měl tu čest se západní hygienickou kulturou, všiml si, že cizinci se zpravidla sprchují ráno nebo odpoledne, ale nikoliv večer, aby do šli postele čistí. Smysl večerního mytí, aby si tělo přes noc odpočinulo a mohlo dýchat všemi póry, voňaví cizinci většinou ignorují. Sprchují se hlavně, když někam jdou. Ráno, když jdou do práce, odpoledne či v podvečer když míří za zábavou. Do postele pak zpravidla padají společensky unavení bez mytí a svršky včetně ponožek pohazují u postele.

Samozřejmě někteří se sprchují i před spaním, ale zde jim vítězné body v ringu čistota půl zdraví špína celý přidává jejich další oblíbený zvyk - chodit doma v botách nebo bosi.

Při představě, že všude, kde chodí v botách, chodí zároveň bosi, naskakuje husí kůže nejen hygienickým princům, ale každému člověku znalému základních bacilonosičských zásad. Tedy, že na ulici se poflakuje plno bacilů z plivanců a jiných zvířecích i lidských exkrementů, jimž podrážky slouží jako přepravní prostředek. Proto také v Čechách ještě pořád letí trend - špína z ulice se domu nenosí a přezouváme se.

Voňavým cizincům však tento smysl i nebezpečí bacilonosných podrážek zůstal evidentně utajen, a proto u nich odchází k zcela nepochopitelné tradici: Projít z koupelny do ložnice bosí. Špína, kterou si cestou ze sprchy nabalí na nohy, promění její chodidla v černou podrážku. Při představě kolik zákeřných bakterií si mimo špíny natahají do postele, naskakuje husí kůže velikosti airbagů při nárazu i Čechovi, který nepoužívá deodoranty.

Když výsledek pátrání doplníme ještě dalšími tradicemi, zjistíme, že se nám deodorovaní cizinci vyrovnají a v mnohém nás předčí.

Jak musí trpět nohy, potící se v botách nejen venku, ale i doma. Odér, který se rozline po bytě, když se z nich konečně dotyčný vyzuje, se vyrovná odéru v hromadné české dopravě. A přihodíme-li do hygienického antifondu oblíbenou frajeřinu převážně Američanů, dávat si nohy v botách na stůl a klidně i mezi jídlo, či hupsnout do postele obutí, jsou Češi smraďoši na poli antithygieny outsidery. Princip hygieny postavený na hlavu neotočí ani fakt, že se třeba 2 x denně sprchují a deodorantují, tedy nesmrdí, jejich postele jsou semeništěm infekcí. To mi tak troch připomíná přísloví navrch – venku huj a vespod - doma fuj.

Což ovšem neposkytuje alibi Čechům pro ignoranci deodorantů. Jen fakt, že cizinci, kteří nás odsuzují, mají sami máslo na hlavě.   

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

http://formankova.blog.idnes.cz/c/35716/Zachodova-stetka-do-vaginy-nepatri.html

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

 http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#t2