Většina lidí vůbec neví co je to svoboda. Pak se lidem, pod hlavičkou "svobody", může nakukat cokoliv.
Svobodným je jenom ten, kdo může rozhodovat sám o sobě. Platí to pro jednotlivce i kolektivy. Dále platí, že jednotlivec může být svobodným jen jako člen svobodného kolektivu.
Jak je to tedy s naší - společnou svobodou? Tristně! Zatím svobodní nejsme. Zdůvodnění je jednoduché. Nechali jsme se obelhat a považujeme nesvobodu za svobodu. Předali jsme společné rozhodování o věcech společných – svou svobodu do rukou zastupitelů. Učinili jsme je svými poručníky. To stvrzujeme každé volby. Stali jsme se trvale nesvéprávnými. Okamžiky naší dospělosti -svéprávnosti (svobody) nastávají jen o volbách. Je nám milostivě dovoleno zvolit si poručníky na další období.
Závěr: Nejsme jako kolektiv svobodní a z toho logicky vyplývá, že nejsme svobodní ani jako jeho jednotliví členové. A co současná demokracie? No samozřejmě také nesmysl. Jednoduše proto, že nejsme jako kolektiv svobodní a demokracie je přece realizací svobody kolektivu - společenství.
A úplně na závěr: Kolektivismus, samozřejmě ne ten komunistický, tzn. vynucený, je jediným dostatečně silným oponentem a protivníkem zhoubnému individualismu.
Aktéři jsou definováni. Pokud přijmeme přirozený kolektivismus jako nástroj k zajišťování svého bezpečí a prosperity boj může začít.
Na jedné straně bitevního pole pak bude stát JÁ, na straně druhé bude stát MY. Pokud vyhraje My, bude i JÁ v bezpečí. Před kým? No přece před sebou samým.
