Jediná svoboda vedoucí k demokracii je svoboda politická.
Tu jsme nikdy neměli a ani v současnosti nemáme.
Po více než dvaceti letech od Sametové revoluce je jasné, že svobodná společnost, natož demokracie u nás není. Skutečná demokracie nikdy nebyla a není ani v drtivé většině jiných rádoby demokratických zemí. Celá tzv. západní civilizace, byť se hrdě nazývá demokratickou, demokratická není. Ti co tvrdí, že žijí v demokracii, se mýlí. Pletou si ji, totiž, s pouhou větší mírou občanské svobody. Větší míra občanské svobody bezesporu v západní civilizaci je. To však naprosto nepostačuje k realizaci demokracie. Je to po 25 letech odstranění socialismu stále zřetelněji vidět. Jasně se ukazuje, že ani zastupitelská společenská formace není slučitelná s demokracií. Moc je nedělitelná. Nemůže současně vládnout lid i zastupitelé. Považování vyšší míry osobní a občanské svobody za dostatečný důvod k tomu, abychom mohli mluvit o demokracii, je fatálním omylem se všemi, již zřetelně viditelnými, důsledky. Zastupitelská demokracie je v podstatě diktaturou, jež nastražila past na skutečnou demokracii. Past spočívá v tvrzení, že přímá demokracie je neuskutečnitelná. A z toho se stalo dogma. Přímá demokracie vězí v pasti „neuskutečnitelnosti“, zatímco ta zastupitelská - diktátorská, vládne. A s ní spoluvládne i soukromý kapitál. Se skutečnou demokracií vězí v pasti i občanská společnost. Je ovládána, manipulována, okrádána a zotročována. Příčina je prostá: občanská společnost zatím nerozpoznala, že tzv. zastupitelská demokracie není demokracií, ale diktátem. Cesta k získání politické svobody, která by demokracii umožnila, je blokována současně mocnými politickými stranami. Z toho vyplývá, že demokratizaci společnosti nelze provést bez odstranění moci politických stran. Tvrzení o neuskutečnitelnosti skutečně přímé demokracie je neopodstatněné. Jde jen o to vytvořit vhodný organizační model. Za takový považuji vytvoření demokratických samospráv ve smyslu politické soběstačnosti každého legálního územního celku (každé území, které je katastrálně vyznačeno). Institucemi jejich moci se pak stanou veřejná shromáždění - místní parlamenty. V uvedených územních celcích lze se zanedbatelnými náklady pořádat organizačně nenáročná veřejná shromáždění, na nichž lze plně uplatnit všechny zásady demokracie. Jejich prostřednictvím lze snadno, transparentně a levně vést rozpravy a následně rozhodovat o věcech společných pro jakoukoliv úroveň a volit. Zvolení pak budou pouhými pověřenci výkonu rozhodnutí těchto místních parlamentů. Tady, na místních úrovních, kdy parlamentářem může být každý občan daného území, lze prakticky vyvrátit dogmatické tvrzení o neuskutečnitelnosti přímé demokracie. Tvrzení o nedostatečné úrovni odbornosti běžných občanů pro správná politická rozhodnutí neobstojí. Jednoduše proto, že politická rozhodnutí nemají charakter odbornosti. Politické rozhodování je vždy rozhodováním morálním a hodnotovým. Odborníky nepotřebujeme k tomu, aby nám vládli. Potřebujeme je k zajišťování výkonu našich rozhodnutí a vytváření co nejlepšího společenského prostředí a vhodné organizační struktury potřebné k realizaci naší - občanské politické moci. A také k tomu aby nám radili. Uveďme názorné příklady. Proti zhoubnému působení soukromých exekutorů se stále nic zásadního nedělá, protože pomocí majetků a peněz, kterých se zmocňují, stíhají nekalými cestami ovlivnit zastupitele, kteří by měli zakročit. Nedokázali by ale zmanipulovat většinové rozhodnutí soustavy demokratických samospráv. Jiným příkladem jsou herny a další zdroje výtěžků z hazardu. Většina občanů chápe a kolem sebe vidí zlo, které hazard a hráčství způsobuje a cestou demokratických samospráv by mohla zakročit. Jde o to, aby se rozhodovalo tam, kde se rozhodnutí nedá koupit, nebo potlačit. Zákony se nedají na lidových shromážděních formulovat, ale zásady jejich věcných záměrů se tak schvalovat dají. Tak vznikne prostor pro odbornou práci a následovat může schvalování pokročilejší podoby zákona. Demokracie je reálným společenským uspořádáním za předpokladu decentralizace moci. Cesta k ní vede přes vznik federativní soustavy politicky sebeosvobozených obcí a měst. Toto občanské politické uskupení bude dostatečně silné převzít moc od státu do své kompetence a současně schopné ji využívat ve prospěch občanské společnosti. Obce a města jsou sídly demokracie. V nich a z nich jsme schopni vládnout.
