Pěkný!

Můj syn vynesl onehdá zmateného a divoce létajícího brkoška z chodby a volal na mě, ať donesu foťák a vyfotím je. Ptáčkovi to bylo osudný .... a s plnoletým synem nebyla pak dva dny řeč...

Děkuji, Dano. Ptáci mají to, po čem člověk tolik touží a o čem sní. Proto je obdivujeme a máme tolik rádi, a jsme nešťastní, když zahynou. A když můžeme vidět, jak drobná a titěrná jsou jejich tělíčka, když v nich vyhasne život, zdá se nám potom cena za křídla příliš vysoká.

Prima

Díky, Jaroslave.

Tak po tomhle statečném činu už vaší Terezce tu veterinu asi nevymluvíte 

Ano, Tino, už to tak vypadá. Být doktorem zvířat není vůbec špatné, navíc, když si člověk uvědomí, čím chtěl být on v jejím věku. Kosmonautem? Popelářem? Trosečníkem na pustém ostrově?